Ester Janečková pokračuje v trestuhodné funerální show

Sekce

Rychlé zprávy

Zákon nabídky a poptávky a podíl gayů na zneužívání dětí

Na internetu se nacházejí dva dobře zpracované materiály, ze kterých se dají vyčíst informace o rozsahu zneužívání dětí gayi.

/gallery/Dite ustvane homosexualni propagandou- perex.jpg

Pavel Čermák

Po krátké odmlce Ester Janečková opět zaútočila na údajně homofobní část společnosti, tentokrát na Římskokatolickou církev a osobně na faráře královéhradecké diecéze Mariána Benka, který Filipa pohřbíval. Já jsem o kampani Janečkové již psal v článku Gay-Palach, nebo dítě, jehož problémy nikdo „neřešil“. Nechci se stále opakovat a tak je tento článek jen doplněním k tomu prvnímu v reakci na nový, adresnější výpad Janečkové. Navíc zde uvedu další informace k nestabilitě sexuální orientace u dětí.

Janečková opět zaútočila, ale zase se neobtěžovala přesně sdělit, co vlastně zástupce gayů Tomáš Adámek, jehož projev vyvolal největší kontroverzi, při pohřbu řekl. Teprve v návaznosti na to co vyřkl, by bylo možné zodpovědně hodnotit následnou reakci faráře Benka. Takže nezbývá než vyjít z toho mála, co Janečková sama uvedla, například že farář odmítavě reagoval na registrované partnerství.

Registrované partnerství

My bychom samozřejmě potřebovali vědět, jaké požadavky, například na adopce dětí gayi, v souvislosti s registrovaným partnerstvím zástupce gayů vznášel. I kdybychom však měli reagovat na registrované partnerství bez možnosti adopcí dětí, tak je třeba říci, že při ideologii současného režimu a společenské atmosféře, která zde panuje, je nutné registrované partnerství odmítnout.

Většině gayů totiž nejde o to, že by se jim líbily rodinné hodnoty a chtěli vytvářet stabilní partnerské vztahy. Lze to snadno dokumentovat následujícími odstavci z manifestu organizace homosexuálů Gay Liberation Front (Manifesto, London, 1971, revised 1978):

_____________________________________________________________________________

Útlak gayů začíná od nejzákladnější jednotky společnosti, rodiny, skládající se z muže ve vedení, otroka jako jeho manželky a jejich dětí, kterým vnucují sebe jako ideální vzory. Samotná forma rodiny pracuje proti homosexualitě.

To je ten důvod, proč jsou jakékoli reformy, které bychom mohli bolestivě vybojovat na našich vládcích, křehké a zranitelné; to je ten důvod, že musíme spolu s hnutím za práva žen bojovat za něco více, než jen reformy. Musíme směřovat ke zrušení rodiny, aby v ní sexistický a mužský supremacistický systém dále nenacházel oporu.

Pouze reakcionáři a konzervativci věří v ideu „přirozeného člověka“. Právě to, co je tak odlišné u lidských bytostí od zbytku říše zvířat je jejich „nepřirozenost“. Civilizace je ve skutečnosti naše evoluce pryč od omezení přírodního prostředí a směrem k její stále komplexnější kontrole.

______________________________________________________________________________

Podobných názorů na rodinu jako systém přežilý, barbarský a sexistický, by bylo možné uvést z prostředí gayů celou spoustu. Někteří postupují lstivěji, podobně jako čeští gayové, kteří v době kdy lobbovali za registrované partnerství ujišťovali, že jim o adopce dětí nejde, ale poté co bylo registrované partnerství uzákoněno, brzy adopce zařadili do repertoáru svých požadavků. Od takových se samozřejmě tak pregnantních prohlášení nedočkáme, což však nijak nemění jejich skutečné cíle.

Celý problém spočívá v tom, že asimilovaných, manželství milujících, asexuálních gayů je jako šafránu. V případě takových by skutečně bylo třeba zvažovat, zda by nějaká právní úprava nepomohla snížit jejich promiskuitu a přivést je k poněkud kultivovanějšímu způsobu žití.

Jak jsem již uváděl ve starším článku, tak liberacionistických, promiskuitních gayů je velká většina a o jejich existenci masmédia mlčí. Tito liberacionističtí gayové si libují v sexuální svobodě a přečetných perverzích, které se zde ani nebudu pokoušet vyjmenovávat a na rodinu pohlíží jako na přežitek v duchu výše uvedeného manifestu. Dokladem toho, že sami LGBT aktivisté si dobře uvědomují tuto realitu je následující odstavec:

„Ve své knize All the Rage: The Story of Gay Visibility in America, Waltersová pečlivě zaznamenává paradox zvýšené viditelnosti. Uznává, že časy jsou lepší, že zobrazení života gayů je snadněji dostupné a v některých státech jsou gayové chráněni před diskriminací, ale tato nová viditelnost a poznání neznamená, že Američané gaye a lesby akceptují. Místo toho Waltersová upozorňuje, že tato nastupující viditelnost ve skutečnosti vytváří nové formy homofobie – zde speciálně píše o akceptaci „dobrých“, asimilovaných, manželství milujících a asexuálních gayích oproti „špatným“, liberacionistickým, promiskuitním gayům – a věří, že zvýšená prezentace v médiích dává falešné porozumění omezeným ziskům, které byly gayům a lesbám zaručeny v diskriminačních zákonech.“ ZDROJ

 

Já zde nemohu provést celou argumentaci v neprospěch či ve prospěch „manželství gayů“, nebo nějaké jiné úpravy jejich vztahů, protože je to téma na rozsáhlé, mnohastránkové pojednání. Proto zde již jenom připomenu, že naprostá většina gayů nejen že si není v registrovaném partnerství věrných, ale ani si nemyslí, že by to tak mělo být. Žijí spolu, ale ponechávají si volnost k sexuálním výbojům. Občas si někoho přivedou do trojky, nebo jdou do gay baru na grupensex s větším počtem souložících.

„Gay manželství“ je tím pádem pouhou travestií manželství a zesměšňuje rodinu jako základní jednotku lidské společnosti.

Proto bylo odůvodněné, ba přímo nezbytné, aby se statečný farář Benko ostře ohradil proti zneužití pohřebního obřadu k propagaci registrovaného partnerství a proti nařčení církve z homofobie.  Nejedná se totiž o žádnou homofobii. Vzhledem ke katastrofálně nízké porodnosti a úpadku vážnosti a stability svazku muže a ženy v rodině, církvi nezbývá nic jiného, než se rozhodně postavit proti dalšímu zesměšňování rodiny a subverzi společnosti liberacionistickými, promiskuitními gayi.

Katolický přístup k homosexualitě není ideologicky motivovaný a nevědecký, jako v případě těch, kteří vyznávají soudobou „liberální“ ideologii, nebo ještě lépe řečeno liberální pseudonáboženství. Katolická nauka stojí na východiscích přirozeného řádu, je plně racionální a jejím cílem je prosperita celé společnosti. Katolická nauka se vyvíjí a přizpůsobuje nárůstu poznání. V zásadě lze říci, že byla a je přiměřená, zejména s ohledem na obrovský rozsah škod, které gayové napáchali jak v minulosti, tak v současnosti. (Dokumentoval jsem je článkem Syfilis – AIDS předantibiotické éry novověku a řadou dalších.)

 

Same Love - I can't change - Even if I tried

Dalším záchytným bodem, kdy můžeme reagovat na stanoviska stoupenců homosexuálů prezentovaných při pohřbu je text písně Same Love, kterou Janečková opakovaně v rozhovorech zdůrazňovala a jejíž text přeložený do češtiny rozdali do lavic kostela, aby si jej účastníci pohřbu mohli číst.

Text písně je šikovnou manipulací, jak je zjevné z níže uvedených tučných vět. Celé poselství písně se totiž po vyvrácení pár věcných sdělení rozpadne jako domeček z karet.

A pravicoví konzervativci si myslí, že si snad člověk může vybrat.“

Já v Čechách pěkných pár konzervativců znám, ale ještě jsem se nesetkal s někým, kdo by si myslel, že si mladý člověk v pubertě, třeba natruc rodičům, jednoduše vybere, že bude gayem. Na druhé straně nestabilita sexuální orientace u dětí spolu s nízkým vlivem dědičnosti jasně ukazují, že sexuální orientaci ovlivnit lze. Určitě to není jednoduché a u všech stejné.  Zbavit se závislosti na nikotinu, alkoholu, nelegálních drogách nebo behaviorálních adikcí také není jednoduché, ale jde to, zejména když se současně řeší celá problematika osobnosti jedince, jako jsou například deprese.

„A že můžeš být vyléčen nějakou léčbou nebo náboženstvím.“

Tak to si zase konzervativci myslí správně. Představa, že by při současném překotném vývoji lékařské vědy nebylo možné již dnes, nebo během několika let, léčit některé typy homosexuality je směšná. Touto problematikou jsem se zabýval v článku Léčba homosexuality související s kongenitální adrenální hyperplazií a brzy přidám další informace.

„Gay jako by se stal synonymem k tomu nejhoršímu.“

To je poněkud přehnané tvrzení, které by se dalo říci o slovu pedofil, ale díky aktivitám gayů při šíření pohlavních nemocí, jejich častému zneužívání dětí a dospívajících a sériovému vraždění je zákonité, že slovo gay se stalo určitým synonymem se špínou, nečistotou, hrozbou pro děti, násilím atd. Za zlo, které páchají, si však gayové mohou jedině sami a musí si to vyříkat v první řadě sami mezi sebou. Pokud původ špatného zvuku slova gay přičítají konzervativcům, tak pláčou na špatném hrobě.

„Nemůžu se změnit, i kdybych se snažil, i kdybych chtěl“

Dalším a mnohem závažnějším problémem této písně je však její refrén „Nemůžu se změnit, i kdybych se snažil, i kdybych chtěl“ (I can't change, Even if I tried, Even if I wanted to). Tento refrén opět navozuje dojem, že sexuální orientace je nezměnitelná a neléčitelná. V minulém článku jsem uváděl pro homo-aktivisty nepochybně důvěryhodný zdroj, Kinseyho výzkumy, ale pro jistotu jej doplním údaji novějšího data.

Mock a Eibach (2011) ve studii Stabilita a změna v identitě sexuální orientace v průběhu desetiletého období v dospělosti (Stability and Change in Sexual Orientation Identity Over a 10-Year Period in Adulthood) uvádějí, že v průběhu desetiletého období sledování změnilo sexuální identitu 1,36 % heterosexuálních žen, 63,63% homosexuálních žen a 64,71 % bisexuálních žen. Mezi muži změnilo sexuální orientaci 0,78 % heterosexuálů, 9,52 homosexuálů a 47,06 % bisexuálů.

Tato studie nemá velkou vypovídací hodnotu ve vztahu k malému Filipovi, jehož údajnou homosexualitu zde řešíme, protože průměrný věk účastníků této studie byl 47 let. Chtělo by se říci „starého psa novým kouskům nenaučíš“, ale moc to sem nepasuje, když sexuální orientaci změnily bezmála dvě třetiny homo/bi žen, skoro polovina bisexuálů a téměř 10 % homosexuálů.

Tuto studii však uvádím především proto, že v úvodu shrnuje i výsledky dalších studií zabývajících se stabilitou sexuální orientace u mladých lidí. Volněji přeloženo:

V šestileté longitudinální studii sexuální přitažlivosti a sexuálního chování od adolescence do časné dospělosti, Savin-Williams a Ream (2007) zjistili vysoký stupeň stability, pokud jde o přitažlivost a chování k opačnému pohlaví, ale malou stabilitu pokud jde o přitažlivost a chování ke stejnému pohlaví. Podobně v pětileté studii přitažlivosti ke stejnému a opačnému pohlaví v národním vzorku mladých dospělých (Dickson et al.,2003), 95 % mužů a 84 % žen přitahovaných k opačnému pohlaví si udrželo nezměněné hodnocení přitažlivosti po dobu pěti let (to znamená beze změny). Hodnocení však zůstalo beze změny pouze u 65 % mužů a 40 % žen přitahovaných ke stejnému pohlaví.

ZDROJ v PDF

 

Obecně lze říci, že stabilita všech sexuálních orientací, které nejsou heterosexuální, je poměrně nízká. A to ještě, pokud jsem něco nepřehlédl, ani jedna z uváděných studií nezačínala již u čtrnáctiletých dětí. Proto se dá předpokládat, že stabilita jejich sexuální orientace bude ještě nižší, než ve výše uvedených studiích.

Hodné trestu je především to, že píseň Same Love je dávána do souvislosti se čtrnáctiletým klukem a je i nadále Janečkovou a masmédii v této souvislosti hrdě prezentována. Dětem na druhém stupni základní školy, které jsou v podobném věku jako Filip, dává jasný vzkaz, že když se cítí být přitahovány ke stejnému pohlaví, tak je to pro ně trvalá, celoživotní a nezměnitelná sexuální orientace. Je jim vnucován pocit osudové determinovanosti, která je bude provázet celým životem.

V článku Bůh miluje i homosexuály (Rozhovor Dnes 27. 2. 2014) Janečková výslovně uvádí:

Filip své sestře tvrdil, že ví o vlastní orientaci tři roky, že kvůli tomu zažíval deprese, ale já mám podezření, že to spíše jen tušil a naplno si to uvědomil právě až v poslední době. Možná si neuměl představit, že právě on, který tolik miluje děti, nikdy nebude mít vlastní. Možná.

Pokud by v tomto případě měla Janečková pravdu, že Filipa tato nemožnost mít v budoucnu vlastní děti vážně trápila, tak tím právě dokazuje, jaká lumpárna je páchána na dětech tím, že se jim prezentuje obvyklá definice homosexuality, jako nezměnitelného a neléčitelného stavu. Naprosto totožné poselství těmto dětem, jejichž sexualita se teprve tvoří, dává i píseň Same love, která sugeruje dětem:

I can't change

Even if I tried

Even if I wanted to

Vzhledem k vysoké nestabilitě sexuální orientace ve čtrnácti letech a překvapivě malému vlivu dědičnosti je prakticky vyloučené, že by se při jejím vývoji neuplatňovaly žádné vlivy prostředí. A pokud na to vnější prostředí nějaký vliv má a my těmto vlivům rozumíme, tak je jasné, že pomocí řízeného navozování či potlačování určitých vlivů můžeme minimálně v některých případech sexuální orientaci ovlivňovat, tedy léčit a zavádět preventivní opatření. Homosexualitu je samozřejmě nutné léčit spolu s celým souborem poruch, kterým každý jednotlivec trpí a jak je popisuje například David Hosier v článku Dětské trauma souvisí s homosexualitou. No a co?

 

Dítě uštvané homosexuální propagandou

 

Na věky věků jsi gay! Dítě uštvané nesčetnými homo organizacemi a zfanatizovanými poskoky „liberálního“ režimu.

 

Je až zarážející, do jaké míry byl Filip zmanipulovaný. Janečková uvádí:

Právě s Cyrilem jsem se koukala na film, o kterém psal Filip ve svém dopisu, stálo tam: „Jestli mě chcete pochopit, tak si pusťte Modlitby za Bobbyho.“ Ten film je z prostředí bigotně křesťanské rodiny, kde je syn gay a matka se rozhodne, že ho musí vyléčit – nepřetržitě se za něj modlí, tahá ho k psychiatrům. … Filip do dopisu napsal, že ta filmová matka je jako naše společnost a že prý doufá, že aspoň část společnosti změní své postoje, až se dozví o jeho činu.

Kolik českých matek vyvíjí nějaké aktivity s cílem léčit své dítě s homosexuálními sklony? Ani by neměly k jakým psychiatrům je tahat. Mám obavu, že si dnes skoro žádný psychiatr netroufne homosexualitu léčit, aby nepřišel o licenci, nebo na něho některý ziskuchtivý pacient nepodal žalobu. Politicky korektní česká masmédia nedovolí publikovat informace o rozsahu, ve kterém se gayové dopouští zneužívání dětí a každý kdo si dovolí na veřejném fóru otevřeně mluvit o situaci v gay subkultuře se okamžitě stane terčem nepřátelských útoků, jako se to stalo faráři Benkovi. Z takových úvah Filipa, naprosto odtržených od reality, je zjevné, že s ním kdosi musel rozsáhle manipulovat a vytvořit v jeho mysli iluzi zlovolné a iracionální společnosti.

Není to však vůbec překvapivé. Sama Janečková prozrazuje svoji nevzdělanost, nebo manipulativnost, když popisuje, jak by měl vypadat moment, kdy gay syn přivede matce představit svého homo přítele a matka mu odpoví:

„Fajn, budeš to mít v životě těžší, ale jestli je tady Franta dobrej člověk, hrozně ti ho přeju.“

Mám z toho dojem, jako by Janečková popisovala nějaké gaye spadlé z Marsu. Předpoklad, že třeba pětadvacetiletý gay vydrží se svým přítelem několik let a pár si bude věrný je blízká nule. Statisticky pravděpodobné je, že jak ten syn tolerantní matky, tak dobrej člověk Franta za těch pár let "vztahu" budou mít každý několik desítek dalších sexuálních partnerů. Vztahy mezi pozemskými gayi jsou od vztahů, které vznikají mezi pozemskými muži a ženami diametrálně odlišné.

Pokud si tedy Janečková a další morbidní hyeny myslí, že k takovým nehoráznostem, ba dokonce zločinné manipulaci s dětskou myslí, může katolický farář mlčet, tak je na velkém omylu. Je dobře, že se ozval i při tak choulostivé příležitosti, jako je pohřeb dítěte. A to, že někdo roztrhal na kousky text lživé a pro děti v citlivém věku dospívání nebezpečné písně Same Love, je správnou reakcí na zaneřádění římskokatolického kostela takovým svinstvem.

Katolický kněz Marián Benko, kterého by mi bylo ctí osobně poznat, ukázal zásadovost tváří v tvář hysterickým projevům zfanatizovaných hlupáků, majícím za zády mohutnou podporu masmédií a celé mašinerie vládnoucího režimu. Přeji mu, aby dokázal rázně vzdorovat i mediální smršti iniciované manipulativní ženou a aby si dokázal krýt záda před dýkou, kterou jistě mají početní Jidášové ve vlastních řadách již nachystanou pod kabátem. Tento statečný člověk ukázal katolickou církev v té podobě, ve které spolehlivě napomáhala naší civilizaci k velkolepému vzestupu. V takové formě, kdy pevně stojí na základech víry a konceptu přirozeného řádu, jehož odnoží je moderní věda, je neporazitelná i dnes. Homosexuální ideologové dobře ví, o čem je řeč, jak svědčí odstavec z manifestu Gay Liberation Front citovaný výše a uvedený větou:

Pouze reakcionáři a konzervativci věří v ideu „přirozeného člověka“.

Chtěl bych vyzvat všechny, kteří ví cokoli, co by mohlo přispět k podrobnému zmapování života malého Filipa, aby tyto informace bez váhání publikovali. Vzhledem k nechutné kampani, kdy její tvůrci zveřejňují pouze informace, které se jim hodí, již nejsou vázáni žádnými ohledy. Jde především o to, aby život malého Filipa nebyl obětován zcela zbytečně a z příčin jeho sebevraždy bylo vyvozeno ponaučení, které je ve shodě se skutečným průběhem událostí. Je důležité, aby se všem dětem procházejícím pubertou dostalo odborných rad založených na vědeckých poznatcích ohledně jejich nejistoty ve věci sexuální orientace a možných řešeních takové situace. Užitečné informace však nepochybně vyplynou i pro rodiče, učitele a vůbec pro všechny dospělé, kteří se na základě takových informací mohou určitého chování vyvarovat, na něco si dávat pozor, nebo udělat cosi, co by je třeba jinak nenapadlo.

Vztah společnosti k homosexuálům může být podobně vstřícný jako k lidem s epilepsií

Je také důležité, aby děti i dospělí s homosexuálními sklony rozuměli tomu, že postoj společnosti k nim může být plně racionální a vstřícný, podobně jako třeba vůči epileptikům. Společnost epileptiky rozsáhle diskriminuje tím, že nesmí řídit auta, pracovat ve výškách, s rotačními stroji a v celé řadě dalších situací. Společnost jim navíc nabízí a platí léčbu a oni se nad tím nijak nepohoršují; epilepsii někdy léčit jde a někdy ne, u někoho je dědičná a u někoho ne. A přes tuto diskriminaci, nebo spíše právě díky ní, společnost na epileptiky nepohlíží nijak nepřátelsky, ale snaží se jim velkoryse pomáhat. Dokonce si myslím, že společnost je poměrně tolerantní i k těm, kteří se neléčí a holdují například alkoholu. (Dokud jim ten dotyčný nepřejede dítě.)

Kdyby však epileptici proti této diskriminaci úspěšně bojovali a masakrovali pak na silnicích při epileptických záchvatech jiné lidi, pohled společnosti na ně by se rychle změnil. Zejména kdyby navíc začali opovrhovat nabízenou léčbou a zároveň se domáhali vysokých invalidních důchodů. Potom by ve společnosti rychle vznikl odůvodněný strach z epileptiků a nepřátelství vůči epiideologům a epilobby. A bylo by to ze stejných důvodů, jako dnes mají lidé odůvodněný strach z homosexuálů a jsou nepřátelští vůči homoideologům a homolobby.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Opište tento text:

CAPTCHA

Komentáře

1)  Fox (05.03.2014 10:52)

V diskuzích se snažím argumentovat na úrovni. Snažím se držet hesla, abych se v žádném případě hrubě nenavážela do druhých, kteří mají odlišný názor. Gratuluji, Vy jste zlomili moji bariéru. Z tohohle článku se mi chce blejt. Je mi tak nějak smutně. A nakonec jsem začala mít odůvodněný strach z lidí, kteří mají "odůvodněný strach z homosexuálů".

2)  Blanický Rytíř (12.03.2014 19:28)

Je dobře že někdo homosexuální loby pojmenuje pravým jménem.Ke komentáři Fox.Víte všiml jsem si že vy liberální humanisté nerespektujete jiný názor ani náhodou.Jak je možné že se mnou ukončilo rozhovor několik lidí po tom co jsem řekl že by se měli kastrovat a zavírat? Demokratická diskuze má smysl a tento názor si respekt a úctu zaslouží.Když bych vás pozval na skleničku tak jsem opravdu zvědav zda by jste šla to probrat,když už jste tak tolerantní....Opravdu jsem na to zvědavej.

3)  Člověk (13.06.2017 20:36)

:-D Šla byste se mnou diskutovat? Já bych vás jen chtěl vykastrovat.

4)  Člověk (13.06.2017 20:36)

:-D Šla byste se mnou diskutovat? Já bych vás jen chtěl vykastrovat.

1

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Hledat

Kontakt

post@homosexualita.eu

Kdo má poštovního klienta klikne na emailovou adresu výše. Jinak adresu zkopírujte a vložte do adresní řádky emailu.

Náhodný obrázek