Transgendeři - ještě promořenější než homosexuálové

Sekce

Rychlé zprávy

Zákon nabídky a poptávky a podíl gayů na zneužívání dětí

Na internetu se nacházejí dva dobře zpracované materiály, ze kterých se dají vyčíst informace o rozsahu zneužívání dětí gayi.

/gallery/transgenderove.jpg

Autor: Pavel Čermák

Podle Wikipedie se pod pojmem transgender skrývá celá řada identit, jako transsexuál, transvestita nebo cross-dresser, genderqueer, androgyne, bigender, drag kings and queens (králové a královny draga). Transsexualita je stav, kdy se jedinec neztotožňuje se svým anatomickým pohlavím.

Transsexuálové se dělí na dvě základní skupiny. Ti, kteří anatomicky nesou znaky mužského pohlaví, ale cítí se být ženami, se označují jako male to female transsexuálové - MtF. Ti, jejichž tělo anatomicky odpovídá ženám, ale cítí se být muži, se nazývají female to male transsexuálové - FtM. Problematika je mnohem komplikovanější, protože se jedná o velmi nesourodou skupinu. Nejsou dostatečně vyjasněná a sjednocená kritéria pro diagnostiku transgenderů, transsexuálů, transvestitů a dalších, což se také projevuje v tom, že uváděný výskyt těchto úchylek v různých studiích se diametrálně liší.

Wikipedie uvádí, že podle DSM-IV se MtF transsexuál, který usiluje o operativní změnu pohlaví z muže na ženu (sex reassignment surgery) vyskytne zhruba u jednoho z 30.000 dětí, které se narodily s mužskými pohlavními orgány a byli při porodu označeni jako chlapci (používá se termín assigned males) a FtM transsexuál u jednoho ze 100.000 dětí při narození označených jako dívky (assigned females).

Také se zde cituje studie (Olyslager and Conway), podle které je podíl MtF v populaci minimálně 1:4500 a podíl FtM 1:8000. Autoři dále porovnávají každoroční počet operativních změn pohlaví s počtem narozených chlapců v USA a dospívají k zastoupení MtF transsexuálů v populaci 1:1000 a ze stoupajícího počtu operací odhadují výskyt v populaci dokonce na 1:500.

Na stránkách Amerického Národního centra pro rovnost transgenderů se uvádí, že uvádí, že transsexuálů je v populaci od ¼ % do 1 %, což znamená od 1:400 do 1:100.

Lawrence uvádí ve svém článku Autogynefilie: nedoceněná parafilie, že až 3% mužů v západních zemích může mít zkušenost s autogynefilií. Zde se tedy již dostáváme na poměr 1:33, byť netvrdím, že autogynefil je totožný s transsexuálem, nebo transgenderem. Gynefil má rád ženy (gyne znamená žena jako ve slově gynekolog) a předpona auto znamená, že muže vzrušuje představa sebe sama jako ženy. Pokud se někdo hodlá hlouběji zabývat transsexualitou, tak stojí za pozornost teorie autogynefilie Raye Blancharda, která vyvolala velké pobouření mezi transsexuály. Místo ženy narozené (uvězněné) v nesprávném těle totiž vysvětluje transsexualitu tím, že muže sexuálně vzrušuje představa, že je ženou. S touto teorií za zády by se asi peníze na operativní změny pohlaví tak snadno nesháněly (What many transgender activists dont want you to know and why you should know it anyway).

Jak vidíme, tak zde cosi nehraje. Extrémní rozdíly v uváděném výskytu transgenderů ukazují na nedostatečné vědecké základy popisu tohoto jevu nebo jeho proměnlivost v čase v důsledku kulturních vlivů.

Robert Stoller uvádí, že transvestismus je obrannou reakcí na dětské trauma, kterým je ohrožována mužskost. Děsivým příkladem ponížení pro malého chlapce je situace, kdy jej žena obléká jako holčičku. Takovou životní zkušenost popisuje i transsexuální tenista Renée Richards. Jako malému chlapci mu starší sestra zatlačovala penis dovnitř jeho těla a říkala mu: „Nyní jsi malá holka.“ (Starší sestru matka pro změnu vychovávala jako chlapce.) Matka - psychiatrička jej někdy oblékala do kombiné a jednou jej násilím přemohla, vystrojila za dívku a odvlekla na dětskou párty.

Takové příklady ukazují na možný vliv deformované výchovy v prostředí, kde nefunguje tradiční uspořádání společnosti do rodin s mužským a ženským vzorem, nebo se rodič snaží potírat biologicky determinované rozdíly mezi pohlavími.

Jiný osobní příběh popisuje ve své autobiografii „The End of Innocence“ FtM transsexuál Chastity Bono, v současnosti již přeoperovaný na muže jménem Chaz Bono. Chastity Bono, dcera zpěvačky Cher, napsala, že byla již v jedenácti letech svedena o 23 let starší kamarádkou své matky, lesbou Joan.

Transsexualitou se na této stránce zabývám proto, že písmeno T ve zkratce LGBT znamená transgender. Navíc MtF transsexuálové, kteří mají mužské pohlavní ústrojí a provozují sex s muži, se v podstatě chovají jako homosexuální muži a domnívám se, že nejasná hranice je právě mezi transgendery a zženštilými, femininními gayi (femme gay). Na stránkách Amerického Národního centra pro rovnost transgenderů se uvádí, že transgendeři mohou být heterosexuální, bisexuální, homosexuální nebo queer. Důvodů věnovat jim pozornost na této stránce je tedy dostatek.

Transgendeři 01

Transgendeři se na severu Indie nazývají hidžry (hijras), na jihu v Tamilnádu aravanis.

 

Nyní se konečně dostávám k meritu tohoto článku, jímž je rozšíření pohlavních nemocí mezi transgendery. Výskyt infekce HIV mezi transgendery v zemích, kde je k dispozici odpovídající studie této subkultury, je shrnut na následující mapě světa:

HIV-prevalence.jpg

 

Největší výskyt (prevalence) HIV mezi transgendery  je v Indii - 43,7 %, Argentině - 33,51 % a za pozornost stojí i Itálie s 24,46 %.

 

Pro porovnání s muži, kteří mají sex s muži (MSM) zde uvádím též sloupcový graf, který jsem připojil již dříve k článku Globální šíření HIV homosexuály. MtF transsexuálové v současnosti nejsou mezi MSM zahrnováni, protože se sami cítí být ženami. Mnohé studie však tyto dvě skupiny asi důsledně nerozlišují (pokud je to vůbec možné).

 

Veliký rozdíl mezi MSM a transgendery nacházíme například v západní a střední Evropě, kde je 6,6 % nakažených MSM, ale podle údajů ze tří evropských zemí (Španělsko, Itálie a Nizozemsko) okolo 20% nakažených transgenderů.

 

Nemusím snad zdůrazňovat, že v některých případech stěží viditelné fialové sloupečky výskytu HIV u všech dospělých v sobě zahrnují i nakažené homosexuály a transgendery. Výskyt HIV u heterosexuálů je tedy ještě podstatně nižší a pokud by fialové sloupečky zobrazovaly pouze výskyt u heterosexuálů, pak by u některých oblastí při tomto rozlišení grafu nebyly vůbec pozorovatelné.

Transgenderové - ještě promořenější než homosexuálové

 

Globální výskyt HIV u MSM v porovnání s regionálním výskytem u dospělých (podle UNAIDS).

Prevalence of HIV in all adults = výskyt HIV u všech dospělých v procentech.

Prevalence of HIV in MSM = výskyt HIV u MSM (mužů kteří mají sex s muži).

HIV samozřejmě není jedinou infekcí, která dosahuje u transgenderů hrozivých hodnot. Extrémní promiskuita a nechráněný sexuální styk, zejména anální, je skvělou příležitostí i pro původce dalších pohlavních nemocí.

Studie prováděná na bombajské klinice sexuálně přenosných nemocí zjistila, že 57% hidžer má syfilis. V jižní Indii byl zjištěn výskyt syfilis u 13,6 % hidžer. V Chennai bylo zjištěno, že 48 % transsexuálů aravanis je seropozitivních na HSV-1 (Herpes simplex virus-1), 29 % na HSV-2 a 7,8 % na HBV (hepatitis B virus).

 

Jiná studie uvádí, že u 100 % hidžer byl zjištěn HCV (hepatitis C virus) a u 80 % HSV (Herpes simplex virus).

 

Vzhledem k šokujícímu promoření celou řadou nebezpečných nemocí je třeba si položit otázku, jak k nakažení dochází a zda je životní styl transgenderů skutečně natolik odlišný od běžné populace.

 

Ve studii  John Jay College of Criminal Justice The Commercial Sexual Exploitation of Children in New York City bylo ve vzorku dětí sexuálně zneužívaných k prostituci 19 transgenderů z celého vzorku 173 dětí, což znamená 11 %. Tento vzorek dětí byl získán metodou sněhové koule (snowball sampling) a přehled o tom, jak dívky, chlapci a transgendeři shánějí zákazníky je následující tabulce. Vzorek devatenácti transgenderů je příliš malý na nějaké dalekosáhlé závěry, avšak stojí za povšimnutí, že ani jeden z nich neměl pasáka (market facilitator), o kterých se obvykle předpokládá, že děti k prostituci donutí.

Transgenderové - ještě promořenější než homosexuálové

V následující studii z Bělehradu bylo zjištěno, že mezi romskými sexuálními pracovníky bylo 19,8 % transgenderů a mezi neromskými sexuálními pracovníky bylo 14 % transgenderů:

Transgenderové - ještě promořenější než homosexuálové

 

Údajů o zastoupení transgenderů mezi lidmi, kteří si vydělávají prostitucí je málo. I z těchto dvou studií ale vidíme jejich vysoký podíl na prostituci, který se shoduje s šokujícím výskytem pohlavních nemocí v této subkultuře. Tato čísla se těžko dávají do vztahu s jejich zastoupením v populaci, protože údaje z různých studií se liší dokonce o několik řádů, jak je zjevné z údajů, které jsem uváděl na začátku tohoto článku. I tak se však zdá, že prostitucí se musí živit velká část transgenderů. Ve Spojených státech bylo při průzkumu mezi transgendery zjištěno, že 11 % provozovalo sex za peníze, v porovnání s jedním procentem žen. Pokud by se u MtF transsexuálů jednalo skutečně o ženy uvězněné v mužském těle, pak bych očekával poněkud zdrženlivější sexuální chování, tak jako u průměrných žen. Je však otázkou, co s ženou udělají mužské dávky testosteronu. Testosteron používají jako doping ženy sportovkyně, ale asi ne v tak vysokých dávkách, jako se normálně vyskytuje u mužů, aby se na nich dalo zkoumat, zda se po testosteronu stávají silně promiskuitní. Možná má pravdu Blanchard, když říká, že se MtF transsexuálové jsou muži nejen tělesně, ale i duševně a že je sexuálně vzrušuje představa, že se nacházejí v těle ženy. V principu to nepochybně možné je, když některé lidi může vzrušovat představa, že jsou zvířaty (Animal roleplay, autozoophilia). V případě autozoofilů by jistě nebylo věrohodné tvrdit, že se jedná o zvířata uvězněná v lidském těle.

Extrémní promiskuitu transgenderů by však mohla lépe vysvětlovat souvislost mezi dětským traumatem a sexuální adikcí, sexuální kompulzivitou, homosexualitou, sadomasochistickým chováním a prostitucí, třeba ve spojitosti s disociací.

Také je třeba vzít v úvahu velkou poptávku po sexuálních službách transgenderů, díky které jsou transsexuálové skupinou prostituujících osob s nejvyššími příjmy.

Transgender dominatrix Danika působí v australském hlavním městě Canbeře a do nabídky jeho sexuálních služeb patří bondáž a sadomasochismus. Danika uvádí, že bere 300 dolarů za hodinu, což jí vynese za týden okolo 6500 dolarů.

Podobnou informaci o tom, že mladiství transgendeři vydělávají více peněz, než dívky a chlapci uvádí výše citovaná studie John Jay College of Criminal Justice.

Zmapování příčin extrémní promiskuity transgenderů je však příliš rozsáhlá problematika, nedostatečně prozkoumaná a hlavně i obtížně zkoumatelná kvůli mohutnému ideologickému tlaku současného systému a tak se raději posunu dále.

Lobby transgenderů obvykle argumentuje tím, že za problémy transgender komunity může společnost, která je stigmatizuje a ostrakizuje. Pokud by tomu tak bylo, tak bychom museli pozorovat, že v liberálních, tolerantních oblastech se chování transgenderů přibližuje chování heterosexuální populace. Stačí se však podívat na výše umístěnou mapu světa a zjistíme, že výskyt HIV u 18,84 % transgenderů v Nizozemsku nijak nevybočuje z obvyklé úrovně promořenosti transgenderů v zemích západního světa. Přitom Nizozemsko je liberální a tolerantní zemí, ba dokonce avantgardou pokud jde o práva gayů a pedofilů, legalizaci drog, eutanázie a dalších výstřelků západního světa.

V San Franciscu byl zjištěn výskyt HIV u 26 – 48 % populace transgenderů. A to je San Francisco nejpozději od hnutí hippies v šedesátých let Mekkou homosexuálů a místem řady deviantních akcí, jako je pozoruhodný Folsom Street Fair. V takovém prostředí je nějaký ten transgender každému lhostejný. Přitom Nizozemsko i Spojené státy se vyznačovaly v dlouhém období před začátkem současné ekonomické krize nízkou nezaměstnaností, které klesala i pod pět procent, což je hranice, pod kterou jsou to naopak zaměstnavatelé, kdo má problém sehnat použitelné zaměstnance. Skoro to vypadá, jako by transgenderům obyčejná práce nevoněla. Zřejmě je to více táhne k promiskuitnímu sexu, který zároveň sype spoustu peněz.

Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by promiskuita transgenderů a z ní odvozená promořenost pohlavními nemocemi klesala spolu se stoupající tolerantností společnosti.

Navzdory katastrofální situaci v této komunitě se LGBT lobby povedl opravdový majstštyk, když do aktuálního diagnostického manuálu DSM-5 prosadili nové označení této deviace jako gender dysphoria. Touto změnou byla zároveň velká část transgenderů, těch kteří nejsou stresováni svým stavem, vyřazena ze seznamu DSM-5 a zůstávají tam jen ti, kteří se s tím nemohou srovnat.

Znamená to, že ti, co jsou spokojení se svou transsexualitou, budou zatěžovat společnost požadavky na léčbu HIV a nepřeberného spektra dalších pohlavních nemocí. Ti co se rozhodnou pro operativní změnu pohlaví zase budou zatěžovat stát požadavky na nákladné operace a léčbu. V jednom případě bych se však přece jen transsexuálů zastal. Změna pohlaví u MtF transsexuálů se záhy provedenou kastrací vede k rychlému poklesu zájmu o sex. Tito jedinci se tedy krátce po kastraci zklidní a přestanou šířit pohlavní nemoci. Kastrace je velmi levný a rychlý zákrok, jak ví každý chovatel prasat, takže se jedná o ekonomicky výhodnější variantu, než vleklé léčení různých virových onemocnění.

V závěru bych chtěl ještě zdůraznit, že útočná polemika, kterou zde vedu především proti LGBT lobby, není zacílena proti slušným transgenderům, kteří se nepochybně v této komunitě také nacházejí, byť by jich byla třeba jen hrstka. Tento článek je namířen pouze na ty transgendery, kteří se snaží společnosti vnutit ideologii tvrdící, že transgendeři (egosyntonní) jsou normální, brání vědeckému výzkumu, lžou o skutečné situaci ve své komunitě, nespravedlivě očerňují jiné kvůli svým vlastním problémů, nebo bezohledně šíří pohlavní nemoci a mají sami na svědomí zdraví a smrt jiných lidí.

Transgendeři se při podrobném zkoumání začnou rozpadat na spoustu různých skupin a podskupin. Určitě mezi nimi budou i někteří intersexuálové, někdy též nazývaní hermafroditi. U části bude transgenderismus do značné míry zaviněn událostmi v dětství, například tím, že byli vystaveni ponižujícímu chování, jak uvádí Robert Stoller a Renée Richards, nebo sexuálnímu zneužívání, jak popisuje Chastity Bono. Jiní mohou být ve větší míře predisponováni geneticky, epigeneticky, prostředím v době nitroděložního života, nebo nemocemi působícími hormonální nerovnováhu. Tyto faktory, které nemohli ovlivnit, je však nezbavují odpovědnosti za jejich činy a také jsem nezaznamenal, že by někdo navrhoval, aby byli zbaveni svéprávnosti. Přitom jejich sexuální chování lze svou rizikovostí srovnávat třeba s užíváním drog, nebo hraním ruské rulety. Navíc mnozí z nich se nejen sami nakazili, ale i nákazy dále rozšířili a mají tak na svědomí zdraví i smrt jiných lidí. Ti z nich, kteří provozují sex s jinými, aniž by je upozornili na to, že mají nebezpečnou pohlavní nemoc a nakazí jiného člověka s následkem smrti, jsou v podstatě vrazi.

Přes to všechno není nejmenších pochyb o tom, že společnost má těmto lidem pomáhat. Prevencí, aby se co nejméně lidí stalo transgendery, léčbou u těch, kde se porucha již projevila a tolerancí k těm, kterým je těžko pomoci. Ideologické tvrzení, že transgenderismu nejde předcházet a nejde jej léčit je směšné, když byla prokázána například i souvislost FtM transsexuality se syndromem polycystických ovarií. Pomoc však společnost může poskytovat jen v omezené míře, pokud je jí z ideologických pozic vnucena základní teze, že transgender je normální. Vědci potom obtížně shánějí peníze na výzkum; není přece důvod financovat výzkum normálního, neškodného jevu, zejména když by výsledky výzkumu mohly podrývat ideologii režimu. Současný stav je přitom v elementárním rozporu se zájmem celé společnosti, k jejímž základním hodnotám patří ochrana lidského života.  Seberealizace (nebo defense mechanisms) transgenderů formou promiskuitního chování vede k tomu, že se jejich těla podobají laboratořím na výrobu biologických zbraní. A to jak z kvantitativního hlediska, tak z kvalitativního hlediska, tedy vytvářením prostředí pro evoluci patogenů, včetně rekombinací různých virů a horizontálního přenosu genů. A to jsou nemoci jen jedním z řady důvodů, proč se prevencí a léčbou transgenderismu zabývat.

Uznání transgenderismu jako normálního stavu může vést i k dalším absurdním důsledkům. Pokud by například některé pomatené feministky, či bojovné lesby trýznily své chlapečky tím, že je budou převlékat za holčičky (Robert Stoller, Renée Richards´ „second Serve“) a výsledkem by byl další transgender, pak by nebylo ani možné jejich trestní stíhání. Nedopustily by se totiž ničeho špatného, pokud je transgenderismus normální variantou, jako třeba modrookost.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Opište tento text:

CAPTCHA

Komentáře

1)  Sára (23.01.2014 15:10)

To je sranda tento článek sem se zasmála to musel psát dobrej homofob. Asi to na něj zkoušel spolužák na základce ve stanu a tak má dodnes trauma =D Docela nenávistnej článek, radši jděte dělat něco pořádného a ne řešit píčoviny =D Třeba aby nám tu cikáni nedělali bordel =D

2)  omyl (17.07.2015 08:48)

škoda, že Blanchard nepřišel s tím, že když někoho vzrušuje být ženou, tak nemá transsexualitu. Za to by byl asi ukamenován :) Ale mít "vzrušení" z toho být ženou , jasně transsexualitu vylučuje. Je jen škoda, že se to tu pomotalo a pak si dost lidi i nalhává přes to vzrušení identitu.

1

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Hledat

Kontakt

post@homosexualita.eu

Kdo má poštovního klienta klikne na emailovou adresu výše. Jinak adresu zkopírujte a vložte do adresní řádky emailu.

Náhodný obrázek