Gay-Palach, nebo dítě, jehož problémy nikdo „neřešil“?

Sekce

• Titulní strana
• Homosexualita
• Propaganda
• Homosexualita a nacismus
• Pohlavní nemoci
• Homosexualita a pedofilie
• Oscar Wilde
• Homosexualita a zoofilie
• Léčba homosexuality
• Homosexualita a církev
• Homosexualita a skaut
• Rusko a homosexualita
• Příčiny homosexuality
• Kriminalita a homosexualita

Rychlé zprávy

Zákon nabídky a poptávky a podíl gayů na zneužívání dětí

Na internetu se nacházejí dva dobře zpracované materiály, ze kterých se dají vyčíst informace o rozsahu zneužívání dětí gayi.

21.02.2014 [17:00], pacer, Propaganda, komentováno 65×, zobrazeno 51746×

Pavel Čermák

2. února 2014 spáchalo sebevraždu čtrnáctileté dítě Filip. Ester Janečková a ostatní, kteří spustili nechutný cirkus okolo jeho smrti, mají jasno v tom, že Filip byl gay. Přitom děti tohoto věku často mají pochybnosti o své sexuální orientaci, a pokud v tomto věku uvedou, že se cítí být homosexuály, nebo si nejsou jisti svou sexuální orientací, tak o deset let později většina z nich uvede, že se považují za heterosexuály. Přehledně to vidíme na následujícím grafu sestaveném na základě Kinseyho výzkumů, jež jsou pro LGBT aktivisty něčím jako Kapitál pro marxisty.

V grafu, který znázorňuje, kolik procent populace v závislosti na věkové skupině se hlásí k homosexualitě, jsou na první pohled vidět extrémní výkyvy zejména v šesté skupině Kinseyho škály a menší i ve třetí, čtvrté a páté skupině.

Výsledky Kinseyho výzkumů ohledně stability (či spíše nestability) sexuální orientace u mužů. Čísla 3, 4, 5 a 6 znamenají stupně Kinseyho škály (Kinsey class): 6 = výlučně homosexuální, 5 = výrazně homosexuální, 4= spíše homosexuální, 3 = rovnocenně homosexuální a heterosexuální. Na stupnici věku (Age) jsou zaznamenána procenta účastníků, kteří se sami řadí do třetí až šesté skupiny na Kinseyho škále v závislosti na věku. http://homosexualita.eu/files/Ch2.pdf

Kvůli tak vysoké nestabilitě sexuální orientace u dětí musíme brát s velikou rezervou již samo tvrzení, že tento čtrnáctiletý chlapec byl gay, minimálně ve smyslu definice homosexuality jako celoživotního a neměnného a neléčitelného stavu, která se v Čechách obvykle používá.

Pokud jde o příčinu sebevraždy, tak mají Ester Janečková i většina novinářů také hned jasno. V různých podobách se objevuje tvrzení, které původně uvedla na Facebooku Janečková, že spáchal sebevraždu proto, že trpěl nepřijetím a výsměchem společnosti. Dokonce byl označen za obdobu Jana Palacha, který místo proti komunistickému režimu bojoval proti homofobii. Jako důkaz přikládají několik jimi selektovaných úryvků z dopisu na rozloučenou, jako kdyby nemohli po začernění několika jmen zveřejnit dopis celý. Kromě dopisu je konkrétních informací velmi málo a navíc si protiřečí: Sestra Alžběta řekla: „Byla jsem druhý člověk, kterému se svěřil, že je gay. Strašně ho to trápilo. Ne kvůli nám, on věděl, že rodina to vezme v pohodě. Navíc to v podstatě všichni věděli, i když ne přímo od něj.“

Dále se uvádí, že „I když na chlapce nikdo přímo neútočil, špatně nesl řeči o homosexuálech, které kolem něho zaznívaly.“

Z toho vidíme, že rodina zřejmě tušila, ale nedělala mu řádné problémy, a z širšího okolí o tom zřejmě věděl málokdo. Pokud chlapce skutečně někdo šikanoval kvůli sexuální orientaci, tak je třeba, aby jej příbuzní minimálně v zájmu spravedlnosti jmenovali.

Dopis sám však je pouze jedním z mnoha informací, které je potřeba znát k pochopení skutečných příčin sebevraždy, protože čtrnáctiletý chlapec bude těžko sám sobě psychologem. Navíc se zdá krajně nepravděpodobné, že by duševně zdravého chlapce k tak zoufalému činu jako je sebevražda mohly přimět pouze obecné odsudky homosexuálů, zejména když žijeme v době, kdy je společnost v důsledku vytrvalé mediální masáže vůči gayům stále vstřícnější, což si Filip jistě mohl snadno zjistit z různých průzkumů na internetu.

Proto je třeba začít pátrat po tom, zda nemohly být jiné, skutečné příčiny jeho sebevraždy. Bylo by potřeba vědět odpovědi na spoustu otázek, které však kriminální policie v tuto chvíli nepochybně ví. Je namátkově uvedu otázky na výskyt duševních poruch v rodině, pomočování v dětství, konzumaci legálních i nelegálních drog, záškoláctví, návštěvy psychologa, užívání léků nebo vztahy s otcem.  Nesmírně důležité je vědět, zda a kdy měl první sexuální styk , s kým ten sex měl, kolik let bylo tomu muži a v jakém postavení vůči chlapci byl. Pokud s někým skutečně sex měl, tak je nutné, aby tuto skutečnost vyšetřila policie, protože by se mohlo jednat o trestný čin pohlavního zneužívání a zejména s ohledem na sebevraždu by pachatel měl dostat dlouholetý trest vězení. Je třeba vědět, zda měl v době před sebevraždou nějaký vztah, byť platonický, zda byl opětovaný či neopětovaný.  Nemá smysl, abych tady vyjmenovával nekonečné spektrum možných okolností, které by mohly ozřejmit, proč se odhodlal k sebevraždě, ale bez podrobnějšího popisu okolností není sebemenší důvod věřit předkládané verzi, která nápadně připomíná zjednodušené příběhy z rodokapsů.

Při unáhleném posuzování případu by nám mohly uniknout zásadní skutečnosti, jako v případě Anderse Breivika, u kterého až dlouho poté, co opadla vlna zájmu masmédií, vyšlo najevo, že byl jako malý chlapec týrán deviantní, feministickou matkou, a další důležité okolnosti. (Tím nijak nezpochybňuji, že společnost se musí před takovými zločinci rázně chránit).

Vzhledem k naprostému nedostatku informací o skutečném životě zemřelého Filipa by bylo zbytečné dále spekulovat o konkrétních příčinách sebevraždy. Nyní jsou na tahu hyeny, které smrt mladého chlapce zneužily k homosexuální propagandě, aby zveřejnily podrobné informace o Filipově životě a aby daly souhlas ke zveřejnění takových informací osobám, které jsou vázány mlčenlivostí, nebo prostě nechtějí mluvit s ohledem na rodinu. Teprve potom se z černobílé karikatury stane člověk z masa a kostí a bude možné vyvodit z této nešťastné události skutečné poučení.

Uvažovat však můžeme v obecné rovině o možných vlivech toho, že lidé homosexuály odsuzují a napadají.

V této souvislosti jsem dlouho přemýšlel nad tím, proč lidé napadají jiného člověka jen pro to, že trpí nějakou sexuální deviaci. (Deviace neboli odchylka je morálně neutrální pojem, podobně jako ve statistice Standard deviation = směrodatná odchylka.)

Já se na svých webových stránkách prostých lidí trpících deviacemi opakovaně zastávám, jako například v úvodním článku ke stránce www.homosexualita.eu , kde jsem psal, že AIDS postihuje především chlapce z chudých rodin a dále jsem uvedl:

"Lze za této situace považovat dospívající náctileté chlapce z chudých rodin za dostatečně informované a disponované k tomu, aby činili závažná rozhodnutí ohledně svého sexuálního chování? Pro tyto dospívající chlapce z nejnižších socioekonomických skupin, kteří však následně tvoří většinu nakažených virem HIV a dalšími infekčními chorobami, je nutné, aby varovné informace zazněly na prvním místě a jednoznačně. Proto většinu homosexuálů, zejména ty z chudších rodin a s nízkým vzděláním, není správné zahrnovat do skupiny homosexuální lobby a dávat jim plnou vinu za problémy spojené s homosexualitou."

V článku Homosexualita, bestialita a zoofilie v knize Hani Miletski jsem zase uvedl:

"Znamená to, že tři čtvrtiny mužů zakusily v dětství zneužívání homosexuální povahy a pouze jedna čtvrtina heterosexuální povahy! Běžný statistický pohled nevystihuje dostatečně hrůzné podmínky, ve kterých mnozí bestialisté a zoofilové vyrůstali a proto zde uvádím popis všech 31 případů."

Na stránce www.homosexualita.eu opakovaně vyzývám k boji s mocnými příslušníky homosexuální lobby a naopak se snažím lidem vysvětlovat tíživou situaci v homosexuální subkultuře.

Domnívám se, že na této webové stránce se musí všichni poctiví a pravdomluvní lidé s homosexuálními sklony cítit jako v bavlnce. Jasně že to zní dost ironicky, ale problém je v tom, že mezi gayi téměř není možné nalézt lidi, kteří by byli ochotni popravdě přiznat problémy ve své komunitě. Gayové, kteří chtějí problémům své komunity porozumět a hledat jejich řešení, nemohou mít s takovýmto typem stránek problémy.

Myslím si, že v tomto smyslu celé problematice rozumí i další, kteří se seriózně problematikou gay komunit zabývají a snaží se najít řešení jejich extrémní promořenosti sexuálně přenosnými nemocemi, zneužívání dětí, vysoké kriminality, užívání drog apod.  Z těchto řad tedy řádné nebezpečí poctivým a pravdomluvným gayům kvůli samotné sexuální orientaci nehrozí.

Kde se tedy bere tento nenávistná postoj některých lidí vůči gayům obecně, pouze z důvodu jejich sexuální orientace?

1) Nepřátelství ke gayům kvůli nedostatku informací a odporu vůči indoktrinaci.

Problém je v nedostatku informací. Běžní občané netráví tak jako já a další, kdo na toto téma publikují, pravidelně dlouhé hodiny studiem původních vědeckých články na téma sexuálních deviací, sexuálně přenosných nemocí a dalších vyčerpávajících témat. Jsou odkázáni na mainstreamová média, která jim však servírují natolik zkreslený popis skutečnosti, že je nepřijatelný pro každého kriticky přemýšlejícího člověka, který neuvěřil v liberální pseudonáboženství, neboli ideologii reálného liberalismu současného západního světa. Vzhledem k tomu, že však běžní lidé mají informací příliš málo, tak nedokáží rozlišovat mezi mocnou homosexuální lobby, gayi, kteří zneužívají děti a šíří pohlavní nemoci, a těmi, kteří jsou schopní tíživou situaci ve své komunitě přiznat, nepředpojatě hledat řešení, a pomoc opravdu zasluhují. Proto u nich vzniká odpor vůči všem homosexuálům a snadno jim může uniknout, že skuteční zločinci jsou mocní a bohatí lidé, kteří ani nemusí být sami homosexuální.

2)   Reálný základ strachu z gayů

Strach z gayů je v řadě životních situací plně oprávněný. Projevem takového strachu z gayů je třeba to, že lékaři většiny zemí světa nechtějí používat krev a krevní deriváty od gayů kvůli jejich promoření spoustou sexuálně přenosných nemocí (pohlavních nemocí). Často gaye jako dárce odmítají explicitně, někdy se pod ideologickým náporem uchylují k méně nápadným opatřením, které však plní stejný účel.

Plně oprávněný je například také strach z homosexuálního zneužívání dětí. Vysoký podíl gayů na těchto zločinech jsem již dokumentoval v několika článcích.

Homofobie jako projev nepřiměřeného, neodůvodněného strachu z gayů (podobně jako arachnofobie je nepřiměřený strach z pavouků, protože v našich klimatických podmínkách je riziko kousnutí jedovatým pavoukem zanedbatelné) je tedy především projevem vědomě lživého informování veřejnosti o životě gayů.

Naproti tomu strach z gayů (obava z gayů) je přiměřená a vyvážená reakce na gaye, při které není problém skloubit ochranu společnosti s tolerancí a pomocí gayům. K dosažení takového stavu je však nutné přesné a důvěryhodné informování společnosti, čemuž se však zaslepení věřící liberálního pseudonáboženství zuřivě brání. Proto také nesou zodpovědnost za polarizovaný stav společnosti a za to, že homosexuálové nerozumí sami sobě, problematice vlastní komunity, ani postojům společnosti.

Konkrétně k případu zemřelého Filipa je třeba se zeptat, zda mu společnost poskytla pravdivé informace o jeho pocitu přitažlivosti ke stejnému pohlaví. Pod společností si musíme představit jak konkrétní osoby v jeho okolí (vzdělané příbuzné, učitele, lékaře, psychology), tak školu a internetové zdroje, jako je program Varianty Člověka v tísni.

Podle toho, co vysvítá z vyjádření Janečkové, toho co dobře známe ze školních příruček, nebo definice homosexuality používané Člověkem v tísni je jasné, že Filipa klamali již v té nejzákladnější věci, kdy jej přesvědčovali, že homosexualita je geneticky daný, nebo vrozený celoživotní a neměnný stav.  Jak vyplývá ze Kinseyho údajů, ale i z řady novějších studií, homosexuální sklony u čtrnáctiletého chlapce mnoho neříkají o jeho budoucí sexuální orientaci a s velkou pravděpodobností lze předpokládat, že z něj bude v dospělosti normální muž, schopný založit vlastní rodinu a zodpovědně se starat o své děti.

V diskusních příspěvcích se mnozí rozhořčují nad tím, že ještě dnes někdo řeší sexuální orientaci. Podle názoru těchto lidí je jediný rozdíl mezi gayi a heterosexuálními muži v tom, že jedni jsou na kluky a druzí na holky; homosexuální a heterosexuální vztahy jsou rovnocenné. To je však mimořádně nebezpečný názor, a pokud jej šíří zodpovědný člověk, jako je psycholog nebo pedagog, pak by takový postoj měl být rovnou trestný. U čtrnáctiletého chlapce totiž homosexuální sklon s vysokou pravděpodobností ukazuje na to, že dítě bylo, či stále je zneužíváno dospělým gayem. Homosexuální sklony také upozorňují na další asociované psychické problémy a poruchy osobnosti.  To je nesmírně komplikovaná problematika a tak zde poukáži pouze na souvislost mezi homosexualitou a narcismem, o které psal Freud a nově ji popisuje Gidi Rubinstein v článku „Narcismus a sebeúcta mezi homosexuálními a heterosexuálními studenty mužského pohlaví“. Další informace lze najít na blogu, který píše Erik Holland.

Gidi Rubinstein: Narcismus a sebeúcta mezi homosexuálními a heterosexuálními studenty mužského pohlaví. http://faculty.wcas.northwestern.edu/JMichael-Bailey/Narcissism/narcissism.pdf

Pokud by tedy lidé byli pravdivě informováni o určitých specifických povahových rysech souvisejících s homosexuálními sklony, nebo o zvýšeném výskytu některých poruch osobnosti, potom je pravděpodobné, že by si tato rizika někdo z Filipova okolí uvědomil, povšiml si neobvyklého chování, a zavčas by jej k psychologovi přivedl. To by však společnost musela napřed homosexuální orientaci „řešit“.

Na závěr chci zopakovat, že je třeba, aby se ti, kteří hyenistickým způsobem zneužili smrti dítěte, nyní přičinili o přesný popis Filipova života a příčin jeho smrti. Tímto způsobem totiž může dojít k odhalení lidí, kteří nesou na jeho smrti vinu. Podíl na vině může nést člověk, který jej pohlavně zneužíval, všichni kdo mu tvrdili, že homosexualita je vrozená, neměnná a neléčitelná, i ti kdo v něm vzbuzovali falešně pesimistický pohled na společnost, když mu tvrdili, že strach z gayů je neracionálním výplodem mozků špatných lidí. Stejně tak vinu na jeho smrti nesou všichni, kdo kvůli zaslepené víře v liberální pseudonáboženství „neřeší“ problematiku homosexuální orientace a zanedbali tak své povinnosti vůči čtrnáctiletému dítěti.

I kdyby nebyl zneužíván pohlavně, tak je jasné z vyjádření hyen, které rozpoutaly mediální štvanici na údajné homofoby, že byl zneužíván mentálně. Dospělí, zkušení a vzdělaní lidé mu totiž lhali o problematice sexuální orientace i o postojích společnosti.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Opište tento text:

Komentáře

1 2   »

Přihlásit

Aktuální články

• Krušnohorský kanibal Detlev Günzel je také homosexuál
• T. G. Masaryk o pederastii Oscara Wildea: Je to svinstvo a smrt
• Pederastie a homosexualita
• Proč Hitler zpřísnil tresty za homosexuální styk
• Další varování před zneužíváním dětí homosexuály z Gemini a CEDU
• My máme právo na homosexuální orgie, vy máte povinnost platit
• Homosexuální zneužívání chlapců v Německu
• Homosexuální zneužívání v americké armádě na vzestupu
• Homosexuální sérioví vrazi a příčiny homosexuality v knize Andreje Drbohlava
• Lidský T – lymfotropní virus HTLV u homosexuálů a transsexuálů
• Papilomaviry (HPV) u homosexuálů
• GEMINI - sdružení dětí, mládeže a dospělých popularizuje antickou pederastii?
• Karel Vašíček, homosexuální pedofil v kroužku radioamatérů
• Ester Janečková pokračuje v trestuhodné funerální show
• Čeští gayové - nový rekord v šíření HIV
• Gay-Palach, nebo dítě, jehož problémy nikdo „neřešil“?
• Homosexuální vrah Trynkiewicz - Satan z Piotrkowa
• Člověk v tísni – propaganda pod pláštíkem charity
• Dětské trauma souvisí s homosexualitou. No a co?
• Homosexuální struktury ve Vatikánu jsou bezpečnostní hrozbou.
• Židovský porno-mogul versus nejznámější ruský gay aktivista
• Gay metastázy v Ruské pravoslavné a Římskokatolické církvi
• Je Putin jedním z nás?
• Transgendeři - ještě promořenější než homosexuálové
• Zákon nabídky a poptávky a podíl gayů na zneužívání dětí
• Junák – svaz skautů a skautek vytváří podmínky pro zneužívání dětí homosexuály
• Herpes virus asociovaný s Kaposiho sarkomem u homosexuálů
• Globální šíření HIV homosexuály
• S Papežem proti homoherezi
• Syfilis – AIDS předantibiotické éry novověku
• Mýtus 4 %
• Léčba homosexuality související s kongenitální adrenální hyperplazií
• Láska, která si netroufá vyslovit své jméno (2.část)
• Zoo pro zoofily
• Srdce gayů by se měla pálit (někdy)
• Láska, která si netroufá vyslovit své jméno (1.část)
• Homosexuální prostituce dětí a dospívajících v Čechách
• Homosexuální nekrofilové se konečně dočkali!!!
• Homosexualita, bestialita a zoofilie v knize Hani Miletski
• Dětská homosexuální prostituce a homosexuální prostituce dospívajících

Hledat

Kontakt

post@homosexualita.eu

Kdo má poštovního klienta klikne na emailovou adresu výše. Jinak adresu zkopírujte a vložte do adresní řádky emailu.

Náhodný obrázek