Syfilis – AIDS předantibiotické éry novověku

Sekce

• Titulní strana
• Homosexualita
• Propaganda
• Homosexualita a nacismus
• Pohlavní nemoci
• Homosexualita a pedofilie
• Oscar Wilde
• Homosexualita a zoofilie
• Léčba homosexuality
• Homosexualita a církev
• Homosexualita a skaut
• Rusko a homosexualita
• Příčiny homosexuality
• Kriminalita a homosexualita

Rychlé zprávy

Zákon nabídky a poptávky a podíl gayů na zneužívání dětí

Na internetu se nacházejí dva dobře zpracované materiály, ze kterých se dají vyčíst informace o rozsahu zneužívání dětí gayi.

30.08.2013 [14:50], admin, Pohlavní nemoci, komentováno 447×, zobrazeno 89151×

Autor: Pavel Čermák

Syfilis je sexuálně přenosná nemoc vyvolaná spirálovitou bakterií Treponema pallidum z kmene Spirochet. Pokud jde o původ syfilidy na evropském kontinentu, tak dnes máme dvě hypotézy, kolumbovskou a předkolumbovskou. Kolumbovská teorie říká, že syfilis přivezli do Evropy námořníci, kteří se účastnili objevitelských výprav Kryštofa Kolumba. Předkolumbovská teorie předpokládá, že se bakterie Treponema pallidum vyskytovala již před rokem 1492 a buď o jejím výskytu nemáme záznamy, nebo se v Evropě vyskytovaly méně patogenní kmeny, na které byli Evropané zvyklí a nevyvolávaly tak masivní epidemie.

Dnes to vypadá, že spíše platí teorie Kolumbovská a historické záznamy jasně dokumentují rozsáhlé epidemie syfilidy po roce 1492, kdy došlo k objevu Ameriky.

Anglická Wikipedie uvádí, že první spolehlivě zaznamenané vzplanutí syfilidy se odehrálo ve francouzských oddílech, které obléhaly Neapol v roce 1495. Z tohoto centra se nemoc rozšířila po celé Evropě. V prvních desetiletích epidemie měla nemoc velmi rychlý a těžký průběh. Pupínky často pokrývaly celé tělo od hlavy až ke kolenům a způsobovaly, že tkáně odpadávaly z lidských tváří a lidé umírali během několika měsíců. Teprve okolo roku 1546 se nemoc vyvinula do té podoby, jak jí známe dnes.

Přišel jsem však na článek českého paleoantropologa Emanuela Vlčka, který dokládá, že ve skutečnosti epidemie syfilis vypukla první v Čechách a Míšni již v roce 1493, tedy pouhých několik měsíců poté, co se Kryštof Kolumbus s posádkou a osmi indiány vrátil do Evropy. Úkolem tohoto článku není mapování syfilické epidemie, ale přece jen možná stojí za to upozornit na tuto prioritu Čechů. Třeba i tato událost nějak přispěla k spojitosti pojmu Bohemie s bohémským životním stylem a označením jednoho lesa v Americe Bohemian Grove. Takže nejen proto, aby priorita Čechů neupadla v zapomnění, ale především proto, že článek Emanuela Vlčka perfektně dokumentuje závažnost syfilidy pro novověkou Evropu, si dovolím uvést rozsáhlejší citaci z jeho článku Syfilis v Čechách:

Zprávy o výskytu syfilis v Čechách v 15. století jako první podává kronikář, který k r. 1493 píše, že se v Čechách a Míšni objevil "venerický mor, nazývaný galská nemoc". Staré letopisy České z let 1500 - 1504 uvádějí: "Tohoto léta a předešlých tří let v zemi Frančské a jinde v Čechách vznikly divné a neslýchané nemoci na lidech, ježto slouly francúzská nemoc, prysky a neštovice rozjídavé a potom co škraloup strupové, a k tomu lámání v kostech ukrutná, že mnozí lidé na ně mřeli." R. 1496 se syfilis ukázala v Litomyšli: "Objevila se nová, dosud neznámá nemoc, která se vplížila do Čech. Postihuje mocně tělo a nazývají ji francouzskou nemocí."

Nejzajímavější je však úřední záznam ze dne 7. července 1503 z Ústí nad Labem. Toho dne se dostavila před městskou radu mlynářka Markéta Pěkná Janková se svými čtyřmi dětmi z prvního manželství s mlynářem Veitem a žádala o schválení opatření, které učinila. Děti byly totiž "poraženy ránú božie Francúzskú na dlúhé časy" a k jejich léčení a výchově musela sáhnout na majetek. Máme zde snad první doklad o vrozené syfilis.

Že se syfilis objevila v Čechách již tak časně, lze dát do souvislosti s vojskem Karla VIII. V jeho neapolském tažení byli mezi žoldnéři také Slované, zřejmě i Češi. Že šlo o skutečnou epidemii, končící mnohdy smrtí nemocného, vysvítá i z naléhavých opatření. Český a uherský král Vladislav posílá r. 1500 z Uher Pražanům psaní: "...nemoc jakási nová a prve neslýchaná jest vznikla, kteráž velmi škodlivá lidskému pokolení byla, takže lidé dechnutím, pitím z jedné nádoby, užíváním roucha i také na posteli odpočinutím jedni druhé nakažovali." Král varuje, "aby lidé před tím neduhem pilně se vystříhali a na se záhuby nepřivozovali, poněvadž by ti, ježto toho neduhu nabyli, žádné pomoci nedocházeli." Z. Winter cituje zprávu, že r. 1502, když prý nemoc byla ještě zánovní, ve Vratislavi najednou 250 vagantů ulehlo.

Kolem r. 1500 bylo v Čechách již tolik nemocných, že byli vážným společenským problémem. Jakub Fikar z Vrat a Sixt z Ottersdorfu vypravují o tom, jak r. 1504 vznikl špitál při kostele sv. Pavla vně města před Poříčskou bránou, v místech, kde byl dříve útulek malomocných, o němž se mluví již r. 1420. V tomto špitále byli umístěni také syfilitici. I jinde byli syfilitici vystěhováni za městské hradby. R. 1512 pan Bohuslav Dražický nařídil, aby jeho dům v Praze na Hradčanech byl po jeho smrti prodán a výtěžek obrácen na milosrdné skutky pro malomocné, nuzné a "francovité".

Z 15. století a jeho přelomu jsme zatím nezjistili ani jediný spolehlivý případ projevů orgánové syfilis na kostře. Lze soudit, že virulence choroby byla tak velká, že dlouhodobé chronické projevy nestačily vznikat, tím méně se mohly vytvářet formy terciární orgánové syfilis.

Syfilis v českých zemích v 16. a 17. Století se šířila hlavně vojenskými akcemi a pohyby velkých armád. Tehdejší vojska se rekrutovala především ze žoldnéřů různých národností a nikdy nechyběly velké počty vojaček, kurtizán a prostitutek. Ženy byly organizovány pod vlastními prapory a zařazeny za jednotlivé bataliony. Dělily se na dívky velitelů, hejtmanů a obyčejných vojáků. O jejich počtu nás nejlépe informuje příklad vojska Albrechta z Valdštejna. R. 1632 obléhal Norimberk vojskem čítajícím asi 50 000 mužů - a asi 15 000 žen. Je jasné, že plné promoření vojska zanesenou nákazou bylo otázkou velmi krátké doby. Po vojenské akci se žoldnéři vraceli domů nebo přijali žold v jiné armádě a tak šířili infekci dále. Po doznění přísné a strohé gotiky přinesl navíc nástup renesance značné uvolnění mravů. Infekce, a především pohlavní choroby jako syfilis, se šířily hromadně.

Z období přelomu 16. a 17. století máme u nás jak popisy klinického průběhu, tak i paleopatologické doklady na kostrách význačných osobností, dokonce i z panovnického rodu. Sledovatelné pozůstatky jsou o to důležitější, že umožňují procesy syfilitické choroby přesně chronologicky zařadit. V druhé polovině 16. a na přelomu 16. a 17. století se syfilis plně rozvinula a objevily se i její terciární orgánové formy. V této době také pozoruhodně ubývalo starých českých šlechtických rodů. Otto Placht ve své knize Odhad majetku stavů Království Českého z let 1557 - 1654 uvádí, že v půlstoletí 1557 - 1615 vymřelo z celkových 69 starých českých rodů 37, tj. více než polovina, a do r. 1654 ještě dalších 17 rodů. Za sto let zbylo tedy z původních 69 rodů jen 15. V době předbělohorské a brzo po ní došlo v české vládnoucí vrstvě k biologickému zlomu, jaký v jiných obdobích dějin nemá obdobu. To mělo za následek, že na vůdčí místa Českého království, obsazovaná starobylými domácími rody, jako byli Rožmberkové, Pernštejnové, páni z Hradce a jiní, nastupovala už koncem 16. století vrstva nová, cizácká. Jev se neomezoval jen na Čechy, ale došlo k němu i v ostatní Evropě. Tezi o biologickém vymírání vládnoucích českých rodů bude však nutno ještě doložit na dalších příkladech.

U císaře a krále Rudolfa II. (1552-1612) jsme zjistili (Vesmír 73, 258, 1994/5) velmi suspektní projevy terciární orgánové syfilis na lebce i na dlouhých kostech dolních končetin. Horní čelist císaře byla v oblasti předních zubů vlevo značně zničena gummatózní destrukcí. Na podélných řezech holenními kostmi jsou změny odpovídající monoostitické syfilitické periostitidě - ztluštění kompakty, její eburnizace a zúžení dřeňové dutiny. Na řezech jsou patrné kouřově fialové proužky dokládající léčbu rtutí. Povrch holenních kostí nese stopy po trofických vředech a zánětlivých změnách, které na konci života císaře sužovaly. Nálezy korespondují jak s prvotními projevy iritačního působení syfilitické noxy, tak po letech s nástupem projevů "šílenství". Léčba, zřejmě rtutí, mohla poněkud zeslabit nebo pozměnit patologický vývoj, ale podle dobových zpráv o císaři je jasné, že choroba byla neúprosná. Nakonec vedla k fyzickému a psychickému zhroucení osobnosti a ke smrti. Výbuchy a projevy "šílenství" císaře Rudolfa II. můžeme připisovat nejen cyklické maniodepresivní psychóze, ale i postupující progresivní paralýze dané terciární orgánovou syfilis, jíž trpěl dvě třetiny života.

Také Rudolfa II. pronásledovala choroba geneticky. Císař neměl legitimní následníky, nezůstal však bezdětný. S Kateřinou da Strade měl tři syny a tři dcery. Prvorozený syn, o němž existuje nejvíce infomací - Don Julio - zdědil po otci nejen duševní chorobu, ale zřejmě i vrozenou syfilis, zemřel v 23 letech.

Další osobností českých dějin, které se stala syfilis osudem, byl vévoda Albrecht z Valdštejna (1583 - 1634).

Vrozená syfilis. Devastace způsobená nemocí v předpenicilínové éře byla hrozivá.

Cutaneous Syphilis

Odhady výskytu syfilidy v období od roku 1493 do konce devatenáctého století se těžko hledají. První laboratorní test byl vynalezen až roku 1906 německým bakteriologem Augustem von Wassermannem. Klinická diagnóza je obtížná pro různorodost příznaků a možnost záměny s jinými nemocemi, pročež si také syfilis vysloužila přezdívku „velká imitátorka“. Syfilis také byla společenským tabu a se vzrůstajícím porozuměním způsobu jejího šíření a nebezpečnosti nemocných pro ostatní, se tímto onemocněním nikdo nechtěl chlubit.

Běžně se uvádí, že nemoc prodělalo cca 10% obyvatel. Přehled velkých epidemií uvádí, že mezi lety 1650 – 1750 bylo infikováno až 60% pařížské populace.

Ve Spojených státech byl v letech 1900 – 1920 střízlivě odhadován na 10 – 15% celkové populace, s tím, že výskyt byl větší u mužů.

Syfilis samozřejmě nebyla vždy smrtelná. V prvním stádiu se objevoval tvrdý vřed v místě vstupu infekce. Druhé stádium se projevovalo celkovými příznaky u jedné poloviny nakažených. Třetí stádium se vyvinulo u jednoho ze čtyř pacientů a u poloviny z nich znamenalo ochromení nebo smrt.

Další formou nemoci je tzv. vrozená (kongenitální) syfilis, kterou se děti nakazily v průběhu těhotenství. Lékaři proto doporučovali, že manžel i manželka by měli být bez příznaků nemoci nejméně dva roky před tím, než se pokusí o početí dítěte.

Příčina nemoci nebyla samozřejmě známá hned od počátku a existovala celá řada někdy i bizardních teorií. Přesto již v roce 1546 publikoval Ital Girolamo Fracastoro teorii, podle které jsou původcem nakažlivých nemocí přenosné droboučké částečky – spory, byť se v jeho představě mohlo jednat spíše o chemické látky, než o živé organismy. Viry ovšem také nepovažujeme za živé organismy, takže se nejedná o tak zásadní rozpor se současným stavem znalostí.

Americký plakát z doby I. světové války varující před zotročujícími návyky a pohlavními nemocemi. (Veneral disease = pohlavní nemoc, enslaving habits = zotročující návyky, will you be a free man or chained = buď budeš svobodným člověkem, nebo v okovech.)

V roce 1646 Athanasius Kircher poprvé použil mikroskop ke zkoumání krve nemocných morem. V roce 1658 publikoval Scrutinium Pestis, ve kterém popisuje přítomnost nepatrných červíků (animalcules) v krvi nemocných a uzavírá, že nemoc vyvolávají mikroorganismy. Je dost možné, že se mu nepodařilo pozorovat přímo původce moru Yersinia pestis, ale vzhledem k jeho popisu mikroorganismů v kazících se potravinách víme, že skutečně pozoroval prvoky a velké bakterie. Na základě svých pozorování navrhl přesná opatření pro prevenci šíření nemocí: izolaci, karanténu, pálení oblečení nemocných a nošení obličejových masek. Byl prvním, kdo spojil zárodečnou teorii nemocí (germ theory of disease) s mikroskopickým pozorováním a oprávněně mu patří titul zakladatel mikrobiologie. Má však zatím smůlu, protože to byl jezuitský kněz a mikrobiologické i mnohé další výzkumy prováděl v Římě v Papežském státě, což je přece jen trochu silná káva. 

Jak vidíme, tak již v sedmnáctém století začínalo okolo infekčních nemocí svítat a v obecné rovině mnozí chápali, jak se proti nim, byť nedokonalými prostředky chránit. Samozřejmě že s velkou imitátorkou nemocí syfilidou to nebylo jednoduché a proto dlouho přetrvávala též představa o její dědičnosti (heredosyfilis). Přesto je jasné, že vysoká promiskuita spojená například s prostitucí a sodomií byly oprávněně považované za pravděpodobnou příčinu šíření této choroby.

ZDROJ

Velký tlak na vymýcení syfilidy a kapavky vznikl v první polovině dvacátého století ve Francii. Tato země již několik desetiletí trpěla nízkou porodností, což bylo jednou z příčin jejího sestupu na světovém mocenském žebříčku. V roce 1916 byla vytvořena komise pro profylaxi pohlavních nemocí a následně další instituce jako propagandistická komise (Commission de propagande, 1936), které vedly usilovnou kampaň s pomocí všech prostředků masové komunikace, jak vidíme z následujících dvou plakátů:

ZDROJ

Komise pro profylaxi pohlavních nemocí v roce 1922 odhadovala, že přibližně 140.000 úmrtí ročně může být způsobeno syfilidou: 20.000 dětí zabitých v děloze své matky (mrtvě narozené), 40.000 patologických abortů a 80.000 úmrtí dětí a dospělých. Odhadovalo se, že nakažená je jedna desetina populace. V kampani proti šíření pohlavních nemocí se zdůrazňovalo, že se v mnohých případech jedná o „nezaslouženou syfilidu“, či „syfilidu nevinných“. Ženy byly totiž často nakaženy svými manžely, kteří navštěvovali nevěstince, nebo souběžně provozovali homosexuální styky. Od žen se následně v průběhu těhotenství nakazily i děti, které pak buď zemřely ještě během nitroděložního období života, nebo trpěly tzv. vrozenou syfilidou, jejíž důsledky jsou vidět na některých obrázcích na počátku tohoto článku.
ZDROJ

Jak tedy můžeme doložit spojitost této epidemie novověku - AIDS předantibiotické éry s homosexualitou?
Stačí podívat se na současné údaje o výskytu syfilidy ve Spojených státech na následujícím grafu:

ZDROJ

Graf zobrazuje celkový počet nových případů syfilis ve Spojených státech v letech 2007 – 2011. Červená křivka je pro muže, kteří mají sex s muži (MSM = men who have sex with men), zelená pro heterosexuální muže a modrá pro ženy. MSM tedy dnes zodpovídají za 72% všech případů syfilidy (primární a sekundární). A to je jich v mužské populaci Spojených států nějakých šest procent, a protože v běžné populaci je zhruba polovina mužů, tak představují pouhá tři procenta z celkové populace!

Původce syfilidy bakterie Treponema pallidum sice v prvních několika desítkách let po vstupu do Evropy prodělala bouřlivý vývoj, ale poté se již její chování tak zásadně neměnilo a je odůvodněné předpokládat, že prostředí homosexuálních komunit jí i dříve poskytovalo výživné podhoubí.

A o tom, že se homosexuální (sodomitské) komunity chovaly podobně jako dnes v tom smyslu, že byly vysoce promiskuitní, máme doklad například v procesu Margaret Clap v Londýně (The Trial of Margaret Clap) z roku 1724, kde se dočítáme ve výpovědi konstábla Josepha Sellerse, kterou ponechávám kvůli autentičnosti i v angličtině:

…I found between 40 and 50 Men making Love to one another, as they call'd it. Sometimes they would sit in one anothers Laps, kissing in a leud Manner, and using their Hand[s] indecently. Then they would get up, Dance and make Curtsies, and mimick the Voices of Women. … Then they'd hug, and play, and toy, and go out by Couples into another Room on the same Floor, to be marry'd, as they call'd it.

… našel jsem tam 40 až 50 mužů, kteří provozovali lásku jeden s druhým, jak tomu sami říkali. Někdy seděli jeden druhému na klíně, líbali se oplzlým způsobem a používali své ruce neslušně. Potom vstali, tancovali a dělali pukrlata a napodobovali hlasy žen. … Potom se objímali, hráli a bavili a odcházeli po párech do dalšího pokoje na stejném podlaží, aby se oženili, jak tomu říkali.
ZDROJ

Co může být lepšího pro bakterie syfilidy nebo kapavky a nepřeberné spektrum virů pohlavních nemocí, než padesát mužů oddávajících se grupensexu? A tito superpromiskuitní muži potom přenášeli choroboplodné zárodky včetně syfilidy na své manželky, mladé chlapce a homosexuální prostituty. Důsledky pro nevinné oběti v podobě žen, dětí, nebo mladých chlapců z chudých poměrů jsou vidět na přiložených obrázcích.

Počet lidí v Evropě, kteří zemřeli v důsledku syfilidy, před zahájením masové výroby penicilínu v době druhé světové války, lze odhadnout na více než sto milionů lidí. U spousty dalších byla kvalita života výrazně zhoršena, přičemž škody na zdraví a životech by bylo třeba vyčíslit ve smyslu standartního ukazatele, jako je třeba Disability-adjusted life year (DALY). Vzhledem k obrovskému podílu homosexuálů či MSM na dnešním šíření této nemoci lze odhadnout i jejich tehdejší podíl na šíření jako podstatný. Je přitom jasné, že čím větší byl výskyt v obecné populaci, tím menší byl podíl MSM. I tak bych si troufl odhadnout počet těch, kteří se nakazili prostřednictvím homosexuálního styku a těch, které homosexuálové/MSM/sodomité nakazili na miliony, možná i několik desítek milionů.

Tvář novorozeného dítěte s patologickou morfologií příznačnou pro vrozenou syfilidu

Tento můj pokus o velmi hrubý odhad počtu obětí syfilidy, které mají na svědomí homosexuálové je třeba brát s velkou rezervou a počkat na podrobné historické a epidemiologické studie, jako je práce Emanuela Vlčka. Nepochybně může být podíl homosexuálů na šíření upřesněn výzkumem kosterních pozůstatků známých sodomitů. Například někteří autoři uvádí, že byl pravděpodobně nakažen i Wilde, což se vzhledem k jeho zálibě v mladých prostitutech a superpromiskuitě jeví jako dosti pravděpodobné.

Proto lze učinit závěr, že zákazy homosexuálního chování a tresty za toto chování byly v novověku plně oprávněné vzhledem k obrovskému rozsahu zla, které měli tito lidé na svědomí. Dokonce lze předpokládat, že kdyby tehdejší lidé měli spolehlivější diagnostickou metodu a mohli přesněji určit cesty šíření, tak by zakročili proti homosexuálnímu životnímu stylu mnohem důrazněji. Proto je třeba hodnotit počínání našich předků jako plně oprávněné a snad dokonce až příliš mírné.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Opište tento text:

Komentáře

«   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12   »

Přihlásit

Aktuální články

• Krušnohorský kanibal Detlev Günzel je také homosexuál
• T. G. Masaryk o pederastii Oscara Wildea: Je to svinstvo a smrt
• Pederastie a homosexualita
• Proč Hitler zpřísnil tresty za homosexuální styk
• Další varování před zneužíváním dětí homosexuály z Gemini a CEDU
• My máme právo na homosexuální orgie, vy máte povinnost platit
• Homosexuální zneužívání chlapců v Německu
• Homosexuální zneužívání v americké armádě na vzestupu
• Homosexuální sérioví vrazi a příčiny homosexuality v knize Andreje Drbohlava
• Lidský T – lymfotropní virus HTLV u homosexuálů a transsexuálů
• Papilomaviry (HPV) u homosexuálů
• GEMINI - sdružení dětí, mládeže a dospělých popularizuje antickou pederastii?
• Karel Vašíček, homosexuální pedofil v kroužku radioamatérů
• Ester Janečková pokračuje v trestuhodné funerální show
• Čeští gayové - nový rekord v šíření HIV
• Gay-Palach, nebo dítě, jehož problémy nikdo „neřešil“?
• Homosexuální vrah Trynkiewicz - Satan z Piotrkowa
• Člověk v tísni – propaganda pod pláštíkem charity
• Dětské trauma souvisí s homosexualitou. No a co?
• Homosexuální struktury ve Vatikánu jsou bezpečnostní hrozbou.
• Židovský porno-mogul versus nejznámější ruský gay aktivista
• Gay metastázy v Ruské pravoslavné a Římskokatolické církvi
• Je Putin jedním z nás?
• Transgendeři - ještě promořenější než homosexuálové
• Zákon nabídky a poptávky a podíl gayů na zneužívání dětí
• Junák – svaz skautů a skautek vytváří podmínky pro zneužívání dětí homosexuály
• Herpes virus asociovaný s Kaposiho sarkomem u homosexuálů
• Globální šíření HIV homosexuály
• S Papežem proti homoherezi
• Syfilis – AIDS předantibiotické éry novověku
• Mýtus 4 %
• Léčba homosexuality související s kongenitální adrenální hyperplazií
• Láska, která si netroufá vyslovit své jméno (2.část)
• Zoo pro zoofily
• Srdce gayů by se měla pálit (někdy)
• Láska, která si netroufá vyslovit své jméno (1.část)
• Homosexuální prostituce dětí a dospívajících v Čechách
• Homosexuální nekrofilové se konečně dočkali!!!
• Homosexualita, bestialita a zoofilie v knize Hani Miletski
• Dětská homosexuální prostituce a homosexuální prostituce dospívajících

Hledat

Kontakt

post@homosexualita.eu

Kdo má poštovního klienta klikne na emailovou adresu výše. Jinak adresu zkopírujte a vložte do adresní řádky emailu.

Náhodný obrázek