T. G. Masaryk o pederastii Oscara Wildea: Je to svinstvo a smrt

Sekce

• Titulní strana
• Homosexualita
• Propaganda
• Homosexualita a nacismus
• Pohlavní nemoci
• Homosexualita a pedofilie
• Oscar Wilde
• Homosexualita a zoofilie
• Léčba homosexuality
• Homosexualita a církev
• Homosexualita a skaut
• Rusko a homosexualita
• Příčiny homosexuality
• Kriminalita a homosexualita

Rychlé zprávy

Zákon nabídky a poptávky a podíl gayů na zneužívání dětí

Na internetu se nacházejí dva dobře zpracované materiály, ze kterých se dají vyčíst informace o rozsahu zneužívání dětí gayi.

23.08.2014 [01:09], pacer, Oscar Wilde, komentováno 798×, zobrazeno 195443×

Masarykovy postoje jsou shrnuty v magisterské diplomové práci „Pokus o odtrestnění homosexuality za první republiky“, kterou napsal Jan Seidl. Z této práce uvádím následující tři citace, které jsou odděleny tečkami:       http://is.muni.cz/th/64594/ff_m/stesura_dipl._opravdu.pdf

____________________________________________________________________________________________________________

Serióznější reakce se objevila v časopise Naše doba, jehož vydavatelem byl Josef Laichter (1864-1949). Autor podepsaný pseudonymem Sursum si zde nejprve bere na paškál pokrytectví britské veřejnosti, která Wildeovy knihy s oblibou četla, aniž by jí vadilo, že byly „psané venkoncem v duchu paederastie a pohlavní perversity“, a nyní, po vypuknutí skandálu, se od svého někdejšího oblíbence rázem odvrátila. Potud se jeho závěry v podstatě shodují s Moderní revuí. V dalším už ovšem naprosto ne – Sursum ostře protestuje proti názorům, že „tomu, kdo věří pouze v Rozum, žádná mravnost neexistuje,“ že „nikomu prý nic není do soukromého života Wildeova,“ a přichází s touto argumentací:

Já si tu neosobuji několika slovy objasnit velké problémy, jichž „Moderní revue“ se tu dotýká. Ale postavím mínění proti mínění. Předně se mi zdá, že ten, kdo věří pouze v Rozum, nikdy nebude paederastem. Paederastie není rozum, ale svinstvo. Druhé. Komu pak máme věřit, že je pouze Rozum? Třetí. Není pravda, že lidé nevěřící v boha, neuznávají sankce mravních zákonů: Bentham, Mill atd., všichni, kdo přesněji myslili, ač v boha nevěřili, uznávali ethiku velmi silně. Jistě však by žádný z takových mužů neřekl, že „akt jako akt“. (…) Po soukromém životě prý nikomu nic není! Avšak jaký soukromý život, když každý spisovatel svá díla dává veřejnosti a když díla ta konec konců jsou přece jen ohlasem, zrcadlem, výronem toho „soukromého“ života. „Soukromý“ život! Život – ano, ale žádný soukromý a sexuální perversita v každé formě je prostě smrt. A smrt nechceme, třeba by se nám servírovala se zelenými karafiáty Wildeovými.

…..

O tom, že Masaryk neprovedl redefinici své koncepce homosexuality jako svinstva a smrti ani později ve funkci prezidenta, svědčí postřeh obhájce odsouzených homosexuálů JUDr. Františka Čeřovského z roku 1932:

Když jsem ve věci žádosti několika nešťastných odsouzenců intervenoval v Kanceláři presidenta republiky, bylo mi tam příslušným referentem úředně sděleno, že pan president sám zásadně odpírá uděliti odsouzencům milost v těchto třech deliktech: pro křivou přísahu, pro vyhnání plodu a pro delikty sexuelní, mezi něž patří delikt homosexuelní.

Je tedy možno říci, že už jeden z prvních příspěvků do diskuze o odtrestnění homosexuality v českých zemích v podstatě založil jistotu, že v budoucnu – minimálně po dobu trvání prezidentských mandátů homofoba Masaryka – tato diskuze nebude s to vyústit v praktické naplnění požadavků artikulovaných v jejím rámci, tedy ve změnu zákonné úpravy.

K Masarykově textu je třeba vyslovit ještě jednu poznámku. Opora, kterou ve své argumentaci proti toleranci k homosexualitě hledal u anglického filozofa a právníka Jeremy Benthama (1748-1832) se při dnešním stavu poznání jeví jako chatrná; to ovšem Masaryk ve své době nemohl tušit. Bentham, zakladatel utilitarismu ve filozofii (co největší štěstí pro co největší počet lidí), popsal během svého života zhruba 500 rukopisných stran úvahami týkajícími se homosexuality; nic z toho ovšem nebylo za jeho života publikováno. Teprve roku 1978 vyšel péčí L. Cromptona jeden z jeho spisů na toto téma, Esej o pederastii.

Bentham zde konfrontuje důvody, proč je trestána homosexualita, s utilitaristickou naukou a zjišťuje, že v této zkoušce neobstojí ani jeden. Z homosexuálních vztahů, existují-li mezi souhlasícími dospělými, nevzniká žádné zlo, nýbrž pouze radost. To přivádí Benthama ke konstatování, že nelze rozumně odůvodnit krutost, s jakou jsou tyto vztahy trestány.

…..

Červnovým číslem si Moderní revue vysloužila ještě jednu reakci ze strany profesora Masaryka alias Sursum. Ten se odvolal rovněž na Krafft-Ebinga, konkrétně na jeho rozlišení perverse a perversity (viz 5.1.1.) a prohlásil, že „casus s Wildem, soudíc (sic!) ⁸³ podle jeho spisů, je nám dosti jasný, že by totiž Krafft-Ebing z nich došel také závěru,“ ⁸⁴ že ve Wildeově případě jde o trestuhodnou perversitu. Tímto tvrzením, pochopitelně neprůkazným, omezil Masaryk debatu pouze na tento jednotlivý soudní případ, v podstatě ji ze své strany uzavřel a vyhnul se nutnosti zabývat se otázkou trestnosti homosexuality obecně, jak k tomu směřovala Moderní revue.

_____________________________________________________________________________

Potud citace ze Seidlovy diplomové práce. Jak vidíme, Masaryk Wildeovo homosexuální řádění tvrdě odsoudil velmi silnými slovy jako svinstvo a smrt.  Navíc svůj postoj potvrdil i v prezidentské funkci o desítky let později, když zásadně odmítal udělit milost za delikty sexuální, mezi které patří též homosexuální, umělé potraty a křivou přísahu.

Seidl zjevně sympatizuje s homosexuály a tak Masarykovi ihned přidal nálepku homofob. Vytýká Masarykovi, že omezil debatu pouze na tento jednotlivý soudní případ, Wildeův případ tak ze své strany uzavřel a vyhnul se tak nutnosti zabývat se otázkou trestnosti homosexuality obecně. V tomto místě je třeba zpozornět, protože Seidl naznačuje, že ve Wildeově případu jsou jakési specifické okolnosti, které homofobovi Masarykovi stačily k odsouzení Wildea. Seidl sám dobře ví o co jde a tak se raději do podrobnějšího vysvětlování nepouští.

Masaryk se odvolává se na Krafft-Ebinga, který by došel k názoru, že ve Wildeově případě jde o trestuhodnou perversitu. Pod pojmem perversita Krafft-Ebing myslel homosexuální aktivitu, kterou vykonává jinak heterosexuální jedinec pouze proto, aby si zpestřil pohlavní život. Pod pojmem perverse se skrývá aktivita, kterou vykonává vrozeně homosexuální jedinec. Do větších podrobností a odůvodnění se však Masaryk skutečně nepustil a tak se může zdát, že jeho názor je založen pouze na předsudcích. Podstatné však je Masarykovo sdělení, že Wildeův případ je nám podle jeho spisů dosti jasný. Na základě tohoto sdělení můžeme předpokládat, že Masaryk četl text rozsudku a některé další údaje ze soudního procesu a tím pádem věděl o Wildeově případu všechny podstatné okolnosti. Informace o soudním procesu byly tehdy, na rozdíl od dnešní doby internetu, svobodně přístupné v novinách a časopisech a znal je každý, kdo se o Wildeův proces aspoň trochu zajímal.

To však současnému čtenáři stále nic neříká, protože nemá ani potuchy, že za Wildeovým odsouzením mohly být jiné příčiny, než že miloval jiného muže. A to je důvodem, proč se dnešním lidem Masarykova argumentace jeví jako povrchní i po sdělení, že "Wildeův případ je nám podle jeho spisů dosti jasný".

Masaryk se nezabýval podrobnější analýzou zřejmě také proto, že jej ani ve snu nenapadly hororové vize, jako později Orwella a Huxleyho, že přijde doba, kdy masám budou indoktrinovány ideologickým prizmatem konstruované soubory nauky popisující všechny aspekty lidské společnosti s cílem vybudování smělého nového světa. Ono by však nepomohlo, ani kdyby na téma homosexuality napsal celou knihu. Dnes by o její existenci tak jako tak prakticky nikdo nevěděl.

Co tedy byly ty specifické okolnosti Wildeova případu, o kterých dnešní čtenář nemá tušení a které Seidl jen cudně naznačí a rychle odchází dále?

Já jsem se Wildeovými sexuálními choutkami zabýval již v článku Láska, která si netroufá vyslovit své jméno, kde jsem uvedl rozsáhlou citaci z knihy Zemři a živ budeš (Si_le_grain_ne_meurt). Její autor André Gide v ní podrobně popisuje, jak si v triu s Wildem a Douglasem platili v Alžíru mladé chlapce za účelem homosexuálních hrátek a třeba i to, jak Douglas dostal zálusk na Wildeova syna Cyrila.

V Londýně Wilde provozoval to samé co v Alžíru a ve spolupráci s kuplířem Taylorem, který byl odsouzen spolu s ním, si ve velkém sháněl mladé chlapce na sex. Toto chování je popsáno ve vyšetřovacích spisech a v rozsudku, který nad Wildem vynesl soudce Alfred_Wills. Rozsudek zde uvedu v angličtině i češtině, protože se mi jej nedaří správně rozklíčovat a najít přiměřené české vyjádření pro šroubované právnické vyjadřování ve staré angličtině. Proto doporučuji každému kdo může, ať si rozsudek raději přečte v originálu:

 

Sentencing Statement of Justice Wills

Statement made to Wilde and Taylor after the jury returned its verdict of "guilty."

Justice Wills: Oscar Wilde and Alfred Taylor, the crime of which you have been convicted is so bad that one has to put stern restraint upon one's self to prevent one's self from describing, in language which I would rather not use, the sentiments which must rise in the breast of every man of honor who has heard the details of these two horrible trials.  That the jury has arrived at a correct verdict in this case I cannot persuade myself to entertain a shadow of a doubt; and I hope, at all events, that those who sometimes imagine that a judge is half-hearted in the cause of decency and morality because he takes care no prejudice shall enter into the case, may see that it is consistent at least with the utmost sense of indignation at the horrible charges brought home to both of you.

It is no use for me to address you.  People who can do these things must be dead to all sense of shame, and one cannot hope to produce any effect upon them.  It is the worst case I have ever tried.  That you, Taylor, kept a kind of male brothel it is impossible to doubt.  And that you, Wilde, have been the center of a circle of extensive corruption of the most hideous kind among young men, it is equally impossible to doubt.

I shall, under the circumstances, be expected to pass the severest sentence that the law allows.  In my judgment it is totally inadequate for a case such as this.  The sentence of the Court is that each of you be imprisoned and kept to hard labor for two years.   Zdroj

Prohlášení při vynesení rozsudku soudcem Willsem

Prohlášení k Wildeovi a Taylorovi poté, co porota vrátila svůj verdikt „vinni“.

Soudce Wills: Oscare Wilde a Alfrede Taylore, zločin ze kterého jste byli usvědčeni je tak odporný, že se člověk musí kontrolovat, aby se nepustil do popisu ve stylu vyjadřování, který bych raději nepoužíval, pocitů, které musí vzedmout hruď každého čestného muže, který slyšel podrobnosti těchto dvou hrozných procesů. Nemám sebemenší pochybnosti o tom, že porota dospěla ke správnému rozsudku; a každopádně doufám, že ti, kteří si někdy představují, že soudce je lhostejný, pokud jde o slušnost a morálku, protože nebere v úvahu předpojatosti, které mohou ovlivňovat případ, může vidět, že je to ve shodě přinejmenším s krajním pocitem rozhořčení nad strašnými obviněními, které byste si měli uvědomit.

Je zbytečné, abych se vám snažil domluvit. Lidé, kteří dělají takové věci, musí úplně postrádat pocit hanby, a nikdo nemůže doufat, že by to na ně mělo jakýkoli vliv. Je to nejhorší případ jaký jsem kdy soudil. O tom, že jsi ty, Taylore, řídil určitý druh mužského bordelu, není možné pochybovat. A o tom, že jsi ty, Wilde byl v centru kruhu rozsáhlé korupce mladých mužů toho nejstrašnějšího druhu, je stejně tak nemožné pochybovat.

Za takových okolností udělím, jak se očekává, nejpřísnější trest, jaký zákon umožňuje. Podle mého úsudku je naprosto neadekvátní pro případ, jako je tento. Rozsudek tohoto soudu je, že každý z vás bude uvězněn na dva roky a podroben výkonu nucených prácí. Zdroj

 

Oscara Wildea přivážejí k budově soudu v Bow street v Londýně, kde na něj křičí rozzuřený dav.

Pederast Wilde spolu s kuplířem Taylorem, který jej zásoboval mladými chlapci z dělnických rodin, na lavici obžalovaných.

Nemocný Wilde ve vězení, existuje řada svědectví o tom, že trpěl též syfilidou.

 

Wilde tedy v Londýně provozoval to samé, co s domorodými chlapci v Alžíru. V dnešní době, kdy se stává normou, že děti navštěvující základní školu prodávají na internetu své obnažené snímky a velká část dětí vyrůstá ve fluidním prostředí střídajících se otčímů, se mohou slova soudce Willse jevit jako přehnaná. Tehdy však byla morálka úplně jiná než dnes.

Seidl také zpochybňuje Masarykovu argumentaci proto, že hledá oporu u Jeremy Benthama. Bentham totiž neshledal důvody pro trestání homosexuality a napsal, že z homosexuálních vztahů, existují-li mezi souhlasícími dospělými, nevzniká žádné zlo, nýbrž pouze radost.

Masaryk rozsáhlou práci Benthama na téma homosexuality nemohl znát. Ale ani Benthamovo hodnocení homosexuality jako čiré radosti nijak nezpochybňuje Masarykovo tvrdé odsouzení Wildea. Utilitarista Bentham totiž zjevně sám dostatečně nestudoval, protože jinak by se dověděl, že hlavní formou mužské homosexuality není sexuální styk mezi souhlasícími dospělými, ale pederastie (pais = dítě, chlapec, erastes = milovník). Tím pádem jeho podmínku homosexuálního vztahu mezi souhlasícími dospělými splňovala pouze jedna skupina, maximálně polovina homosexuálů.

Navíc, pokud by se podíval do lékařských učebnic, nebo se prostě zeptal svého praktického lékaře, tak by se dověděl o nevalném zdravotním stavu velké části homosexuálů. Problematiku sexuálně přenosných nemocí a poškození análního otvoru homosexuálů lékaři podrobně popsali dávno před tím, než se Bentham narodil. Podařilo se mi najít tři anglické dokumenty, které se zabývají pohlavními nemocemi u homosexuálů z let 1709 (1), 1737 (2) a 1774 (3). Vzhledem k tomu, že se Bentham narodil v roce 1748, tak první dva z nich byly napsány ještě před tím, než se vůbec narodil. Dokonce se dochovaly záznamy o zdravotních potížích homosexuálů i z antického Řecka, dvě tisíciletí před Benthamem. Na základě studia lékařských spisů tedy mohl snadno zjistit, že při homosexuálním styku nevzniká pouze radost, ostatně ta vzniká třeba při konzumaci kokainu také, ale naopak velké zlo. Homosexuálové dokázali nakazit syfilidou a dalšími sexuálně přenosnými nemocemi kromě sebe i mladé chlapce z chudých rodin, které si kupovali za účelem sexu, své manželky a přes ně i děti, které někdy zemřely při přirozeném potratu, někdy se rodily nakažené a postižené.

Bentham však možná ani takové informace nehledal. Nesouhlasil s ideou přirozeného řádu a přirozeného práva. Poznatky z oboru přírodních věd by mohly omezovat jeho intelektuální rozlet, ale kdo ví, co za tím ve skutečnosti bylo. Třeba i pro něho, podobně jako pro Schopenhauera, nebyly tváře žen ničím v porovnání s tvářemi hezkých chlapců.

Do překladu těch tří lékařských dokumentů se mi vůbec nechce. Je to stará angličtina, a ještě hůře – stará lékařská terminologie, kterou nelze jednoduše překládat do současné lékařské terminologie. Takže ty tři dokumenty, které z praktických důvodů připojuji pod článkem, zůstanou zatím v originálu, tak jak je sepsali lékaři osmnáctého století.

Nyní se ještě vrátím k Seidlově výtce Masarykovi, že omezil debatu pouze na tento jednotlivý soudní případ, a vyhnul se tak nutnosti zabývat se otázkou trestnosti homosexuality obecně. Nemyslím si, že by bylo možné považovat Masarykův postoj k homosexualitě za postoj k jednotlivému případu Wildea, či za postoj generalizovaný na základě znalosti pouze jednoho případu. Je totiž vysoce pravděpodobné, že Masaryk byl o chování homosexuálů informován více než dostatečně. Jak se dočteme v diplomové práci Jana Seidla, tak o dva roky před Wildeovým procesem rozvinul v Čechách diskusi na téma homosexuality profesor Václav Bělohradský:

 

Učinil tak profesor soudního lékařství Václav Bělohradský (1844-1896) ve studii Vzácný případ sexualné perverse. Culilinctus et fellatio, která vycházela na pokračování v Časopise lékařů českých po celou druhou polovinu roku 1893. K práci jej podnítil soudní případ z roku 1892, ve kterém podával znalecký posudek. Šlo o osmnáctiletého židovského mladíka z Prahy, který se dopustil smilstva s šesti jinými mladíky ve věku od čtrnácti do osmnácti let.  .....

Také v případě židovského mladíka rozebíraném ve Vzácném případě sexualné perverse bylo na základě posudku, ve kterém Bělohradský konstatoval vrozenou homosexualitu, trestní stíhání proti tomuto mladíku zastaveno. Naopak ostatní spolupachatelé, z jejichž strany vzešlo udání a kteří, ač heterosexuální, se s mladým židem dopustili smilstva za úplatu, byli odsouzeni k trestu žaláře od deseti dnů do tří neděl.

 

Teprve osmnáctiletý Žid tedy stihl zneužít šest chlapců ve věku 14 – 18 let, ale kdoví, kolik jich bylo ve skutečnosti. Opět se nejednalo o žádný dlouhodobější, věrný vztah. Zarážející je vynesený rozsudek. Čtrnáctiletý chlapec i ti o trochu starší byli odsouzeni, ale osmnáctiletý Žid byl osvobozen?! Ve věku puberty a dospívání se s každým dalším rokem věku mladý člověk výrazně posunuje v jeho schopnosti hodnotit situaci a autonomně se rozhodovat. Že by ti čtrnáctiletí - osmnáctiletí chlapci nesli větší zodpovědnost, než osmnáctiletý Žid, který byl centrální figurou tohoto zneužívání? Z toho by vyplývalo, že Bělohradský považoval pravé homosexuály za nesvéprávné, neschopné kontrolovat své jednání, nepříčetné, což ještě umocňuje dělení homosexuálů na dvě skupiny, jak je navrhl Krafft-Ebing a o němž jsem referoval výše. Důvod absurdního rozsudku však může být mnohem prostší a přízemější, ale o tom nemá smysl spekulovat bez prostudování okolností tohoto případu.

Masaryk též byl pravděpodobně informován i o dalších homosexuálních kauzách. V článku Dětská homosexuální prostituce a homosexuální prostituce dospívajících jsem letmo zmínil skandál na Clevelandské ulici u fotografie, na které je vyobrazen jeden z chlapců, které zneužívali bohatí londýnští homosexuálové, patnáctiletý Charles Thomas Swinscow. Tato aféra (Cleveland Street scandal 1889) se odehrála šest let před Wildeovým procesem a vyvolala velké pobouření britské veřejnosti.

Známé byly i další aféry, jako proces s Margaret Clap v Londýně (The Trial of Margaret Clap, ZDROJ) z roku 1724, o kterém jsem referoval v závěru článku Syfilis – AIDS předantibiotické éry novověku.

Masaryk žil dlouhá léta v kosmopolitní Vídni a potom v Praze. V těchto velkých městech bujely homosexuální komunity i v devatenáctém století a je pravděpodobné, že Masaryk osobně některé homosexuály znal, nebo o nich měl dobré informace od svých přátel. Navíc později, již ve funkci prezidenta, Masaryk pilně čítával svodky tajných služeb, a ty vždy homosexuální komunity bedlivě sledovaly a také využívaly.

Masaryk samozřejmě nemohl vědět o Wildeově řádění vše. Gideova kniha Si_le_grain_ne_meurt vyšla až roku 1924. Wildeovo členství v tajném řádu Order_of_Chaeronea, jehož cílem byla legalizace a legitimizace pederastie po vzoru antického Řecka, v té době asi také nebylo známé. A o tom, jak si i po svém odsouzení opět kupoval dospívající chlapce (renters) v Neapoli, Římě a Paříži se zřejmě dovídáme také až z knihy The Secret Life of Oscar Wilde, kterou napsal Neil McKenna.

I tak však měl zřejmě Masaryk informací o homosexuálech více než dost a jeho názory byly založeny na zdrojích, jako byl Wildeův spis, o jakých se lidem doby internetu dvacátého prvního století ani nezdá.

Proto je třeba i za současného stavu poznatků o homosexualitě ocenit Masarykovy ostré výroky jako fundované a přiměřené rozsahu svinstva, které Wilde a další hedoničtí pederasti té doby páchali. Zároveň Masaryk ponechává prostor pro mírnější a diferencovanější posuzování některých homosexuálů, když zmiňuje jejich dělení podle Krafft-Ebinga.

Ani dnes Wildeovo bezuzdné zneužívání dětí a dospívajících nelze hodnotit jinak. Narazil jsem na diskuse o tom, zda Wilde zemřel v důsledku onemocnění syfilidou. Není však podstatné, zda syfilida byla bezprostřední příčinou jeho smrti, ale zda byl nakažen, protože pak by při své promiskuitě pravděpodobně stihl nakazit celou řadu mladých chlapců. Pohlavní nemoci jsou však jen okrajovým problémem ve srovnání s dopady Wildeova chování na psychiku lidí a mezilidské vztahy. Mladí chlapci, často ještě v pubertě, si zvykají přivydělávat si prostitucí, zvykají si na promiskuitní sex s muži. Dále jde o dopady na formování jejich sexuality a psychiky obecně, pocity jejich dívek nebo budoucích manželek když se o něčem takovém doví, stabilitu rodin, ohrožení jejich vlastních dětí, opakování cyklu zneužívání na jiných dětech, jejich traumatizaci, vzniku sklonů k násilí a užívání drog atd.

Wilde si opatřoval mladé chlapce s pomocí kuplíře Taylora. Jeho počínání mělo organizovanou a systematickou podobu. Před soud se dostal jedině díky buldočí vytrvalosti ateisty, markýze z Queensberry (Marquess_of_Queensberry), který se roku 1881 stal prezidentem Britské sekulární unie (British Secular Union). Queensberry měl strach o osud svého syna a nebál se postavit proti britské mocenské oligarchii, ve které se to pederasty jenom hemžilo. Nebýt odvahy markýze Queensberryho, tak se žádný soud s Wildem nikdy nekonal. Britská oligarchie homosexuální a pedofilní prominenty obvykle chrání, jak vidíme i na případech z poslední doby, kdy bisexuální pedofil Jimmy_Savile a homosexuální pedofil Cyril_Smith byli odhaleni až po své smrti.

Na základě dnešních znalostí o rozsahu zla které Wilde napáchal je zjevné, že udělený trest byl nepřiměřeně nízký. Sám soudce Alfred_Wills litoval, že neměl možnost vynést přísnější rozsudek. Wilde tak mohl pokračovat ve zneužívání chlapců i po propuštění na svobodu ve zbývajících třech a půl letech svého života.

S ohledem na všechny výše popsané skutečnosti tak můžeme i dnes směle použít Masarykova slova a chování hedonických pederastů Wildeova typu označit jako svinstvo a smrt.

 

 

Venereal Disease

1709

---

Note
The following passage on the contraction of VD between men was inserted into the 1709 edition of Marten's book on venereal disease, almost certainly as a result of the publicity surrounding the raids on a molly house had occurred that year. Marten's book was extremely popular, which suggests that many people, and certainly physicians, would have learned about homosexual oral intercourse through him.

---

I had almost forgot to acquaint the Reader, that there is yet another way of getting the Venereal Infection, (which indeed I should have taken notice of in its place) and that is by one Man’s conversing with, or having the Carnal use of another Man’s Body, viz. B[ugge]ry, an abominable, beastly, sodomitical, and shameful Action; an Action, as its not fit to be named, so, one would think, would not be practis’d in a Christian Country, more especially since the Laws of God and Man, are so directly in force against it; but I say by that means have we known the Distemper to have been contracted, and I am afraid is what is too commonly practis’d in this dissolute Age, and the Distemper by that means very frequently gotten, as it was lately by one (as I was told) that I had in Cure.

And which is still worse, this Distemper is also gotten after another manner of Conversation, viz. by a Man’s putting his erected Penis, into another Persons (Man or Woman’s) Mouth, using Friction, &c. between the Lips; a way so very Beastly and so much to be abhorr’d, as to cause at the mentioning, or but thinking of it, the utmost detestation and loathing; but by that means also has it been gotten, and a Man so Infected (one that I know not, nor where to find) had I in Cure not long since, who assur’d me (tho’ with seeming concern for the committing so foul a Crime) that he contracted it no other way; and that the Person from whom he got it (being a Man) had at the same time (as he has since been assur’d) several Pocky Ulcerations, &c. in his Mouth; but in such a woful pickle was this Patient of mine, and indeed (as I told him) very deservedly, that I never in my Life before, saw one (both for Pox and Clap together) worse; and I being desirous to know the whole of this abominable Encounter, (having never known, tho’ before had heard, that such beastly Abominations were practis’d) ask’d him if ’twas any Pleasure to him, and how he dispos’d of his Semen? he told me ’twas great Pleasure, and that he ejected it into the Person’s Mouth he had to do with, who both willingly receiv’d it, and assisted, as he said, in this foul Act, by sucking his Penis. O monstrous! thought I, that Men, otherwise, sensible Men, should so vilely debase themselves, and become so degenerate; should provoke God so highly, contemn the Laws of Man so openly, wrong their own Bodies so fearfully; and which is worse (without sincere Repentance) ruin their own Souls eternally. A Sin so heinous and aggravating, that God particularly expresses his Anger against those that commit it, as being hardned and given up by him to uncleanness, speaking of such in Romn. I. ver. 4. Wherefore God also gave them up to Uncleanness, through the Lusts of their own Hearts, to dishonour their own Bodies between themselves. And again in the 26. and 27. verses – For even their Women did change their natural Use into that which is against Nature. And likewise also the Men, leaving the natural Use of the Woman, burned in their Lust one toward another, Men with Men, working that which is unseemly, and receiving in themselves that recompence of their Errour which was meet. But I proceed. [i.e. to his discussion of veneral disease, from which the previous two paragraphs were a digression.]

http://rictornorton.co.uk/eighteen/venereal.htm

 

 

Venereal Disease in Catamites

---

. . . whatever has been said of Contagion arising from the natural use of the Woman, may be applied to the vile exercise of unnatural lust, in which case both the agent and patient, as either of 'em shall be infected with the Disease, may with the like celerity communicate it to the other as in the natural way, or indeed in a much worse manner, as we shall shew hereafter. [p.142] . . .

I never observed myself, or did I ever meet with one that ever observed Buboes upon catamites which could certainly be determined to arise from the infection just contracted by the unnatural use of venery. For I do not imagine, that there are any catamites who are so fond of playing the pathic, that they never attempt to play the agent; but it is enough to have once played the virile part to make it matter of doubt whence the Bubo arises, if it shall follow this action.

. . . I scarcely believe, that the Buboes which are formed in catamites, if such do ever proceed from unnatural venery, fall upon the inguinal glands to which parts the limph is never carried, or at least in exceeding small quantities, from the extremity of the rectum and the neighbouring parts of the anus but they will rather arise in those limphatic glands which are situated in the cavity of the abdomen, near the division of the descending aorta, to which glands the limph of these parts is carried, and this perhaps is the occasion that Buboes of this kind are never or very rarely produced, because as these glands are situated in the cavity of the abdomen, the heat of the neighbouring parts resists the inspissation of the limph, as was just now observed. But let not these wretches congratulate themselves upon this account, since besides many very grievous disorders that are peculiar to their filthy vice, of which see below Chap. X. they are intitled to Buboes of as bad, if not of a worse kind that inguinal Buboes, for it frequently happens in them, that the limph that returns from the extremity of the rectum, and the parts near the anus, being inspissated by the poisonous particles exhaling from the virulent semen, enlarges, distends, and swells the limphatic glands, which are very small, but situated in great numbers in the fat about the podex; whence arises a kind of an annuilar Bubo, with which the podex is encircled, attended with heat, redness, hardness, and excessive pain . . . [p.378]

Experience teaches us, that the phimosis, paraphimosis, and are most apt to happen mentulatis, and expecially if they have engaged with an infected Woman, who was young or very tight: but most frequently of all to those who practice unnatural venery. And truly the greater force the prepuce and glans suffer by friction, the more will they be subject to virulent inflammation, and yield so much the easier to the transuding limph. [p.425] . . .

But Women who are unmarried, and who are therefore ashamed to own their crime, are very rarely ingenuous enough to confess that they are infected with the Venereal poison; nay they are rather audacious enough to endeavour to impose upon us this morbid tightness of the vagina, contracted by impure venery, as a mark of their virginity and pure chastity. But it is an easy matter to detect such impudence, especially in those who have sacrificed frequently to Venus, in whom the labia vulvae, and nymphae, are flabby, soft, and pendulous; the <="" i=""> smooth, and polish'd; lastly, the internal part of the vagina, beyond the first entrance, which is straitened by the disease, is open, wide, smooth, when on the contrary, in those who have never known man, its capacity is narrow and full of wrinkles.

In the same manner also catamites frequently pretend that the praeternatural straitness of the podex, which [p.443] they owe to unnatural Venery, is occasioned by the piles. But the falshood is plain from hence, because a straitness of this kind can scarcely ever be brought on by the piles; but chiefly, because this straitness in pathics, who are poxed, is constantly attended with fici, mariscae, cristae, and other excrescences of the anus, which sufficiently denote the true cause of the disorder.

Callous, phymata, and <="" i=""> of the pudenda are esteemed to be of very small moment, as long as they are small, moveable, and but few in number; but on the contrary, if they are inconvenient from their number, size, or hardness, they straiten the prepuce or entrance to the vagina, and obstruct the use of venery.

It is bad, if the phymata or chords begin secretly to degenerate into a cancerous nature; but worst of all, if they are actually become cancerous, since a confirmed cancer can only be restrained with the knife or actual cautery.

As long as the cancerous phymata remain moveable, and can be taken out by the roots with the knife, there remain hopes of safety, more or less certain, in proportion to the degree and manner of the operation that is necessary for their extirpation; but if their situation or adhesion to the neighbouring parts is such, that they cannot admit of extirpation, then the Patient must by degrees suffer a miserable and inevitable death.

In Women and Catamites cancerous phymata are not so common as in Men, as we have seen above, but they are attended with greater danger in them, because lying deeper, the operation is rendered more difficult; nor are they so easy to be come at by medicines. [p.444] . . .

. . . it appears that legitimate cristae generally but not always argue the person to be poxed, or to have been guilty of unnatural venery.

Round the anus there appear several vesicles, or if you had rather call them so, lacunae, which are appointed by nature to secrete a fatty, viscid, sebaceous humour, to lubricate the podex. From the enlargement or tumour of these vesicles there sometimes arise in that part of the skin, where they are situated, various globular granulated excrescences which grow to the anus; small, and like friga or mora, if the vesicles are few qand not much enlarged; but larger, and resembling fici or mariscae, if the vessels are many, and tumour large.

But these vessels are hence swelled and enlarged, because the humour which they contain, is so inspissated by the mixture of the Venereal infection, that it is forced to stagnate in its receptacles, by degrees to dilate them, and to retard and obstruct the return of the circumfluent limph; whence the tumour and accretion of the vesicles, till they rise above the level of the skin.

But this humour may be infected by the Venereal poison, either by the blood itself when that is fist infected, whose disorders the sebaceous humour, which is secreted from it, partakes of; or from the virulent semen, which dripped from the anus, frequently bedaubes the neighbouring parts of the podex in those, who give themselves up to unnatural lust.

Hence it appears that mora, fraga, fici, mariscae always argue the Pox, but not always unnatural venery.

Rhagades happen either from too great straining, when they are torn, or from erosion, when the interstices of the rugae ani are ulcerated: by straining, either from the violent excretion of hard faeces, or from the unnatural patience of catamites; but fromm erosion, either by the virulent seminal fluid that distils from the anus in pathics, or from the acrimony of the juices, which are discharged from flowing, or suppurated piles, or from the cavity of the intestines in a dysentery, diarrhoea, [p.472] or hypercatharsis, &c. and which stick between the folds of the anus. Hence therefore it apepars, that rhagades ani sometimes arise from the Pox, or unnatural venery, but most frequently from neither cause, but from a slighter disorder.

It is very irksome, so frequently to repeat such horrid nastiness, but the end for which this work was wrote, would by no means suffer me to stifle a cause, which to the great scandal of mankind, experience teaches us to be the too true, and too frequent cause of Veneral disease. Nay honesty itself seemed to require that I should frequently inculcate this cause, that those, whose liver is fired with so mad a lust, being admonished, may at last grow wise; and if they are neither to be recalled by a sense of what is natural, nor to be terrified by the judgments of God, at least being made certain of the evils that arise from this filthy vice, they may at length turn from it. [p.473]

---

SOURCE: A Treatise of the Venereal Disease, Written originally in Latin by John Astruc, And now translated into English by William Barrowby, London, 1737 (2 vols).

http://rictornorton.co.uk/eighteen/1737astr.htm

 

 

Sodomites and Venereal Disease, 1774

---

[Venereal disease] is the consequence of wenching, and the abuse of the gifts of nature; but there are other causes of infection, namely, from debaucheries, of the most heinous, unnatural, and diabolical nature. Sum up all the vices which human ideas can possibly conceive of Satan, and they are all comprised in that unnatural monster, and scandal to human nature, a Sodomite. What a deplorable wretch! However, I have an effectual remedy in reserve, for this poor devil, before I close the book; we will therefore proceed to the chain of our subject.

The sodomites have at times made it their plea, that they were not subject to the venereal disease; but they have been grievously mistaken; for of all infections, theirs is the most shocking, and the most obstinate kind of any; and as to the catamites, they have at times exhibited most horrible spectacles. I am ashamed to [p.94] describe the ideas, I have of such an unnatural and horrid act; nor can I conceive, what can induce these monsters to a passion, for such a filthy pleasure. Be this as it may; the intestinum rectum abounds with mucous glands, particularly about the anus; and these glands are frequiently somewhat disordered, according as the excrements are loaded with acrimonious humours; but in particular the haemorrhoids, whether the fluentes, or coecae, are ailments, whose humours have a peculiar acrimony, and likewise more or less infectious; so that in this part, besides the natural infirmities, that it is subject to, if we add the violent friction in this diabolical act, we need not wonder, that the most pernicious virus may become generated. Nay, if we should even object to the production of a venereal virus from excess of venery the natural way, from this now mentioned, it cannot be objected to; and that the first infection has been owing to this crime, and that of copulation with brutes, many judicious authors have (and with much propriety) advanced.

How far however I have reasoned, and how justly, I leave to the judgment of the experienced read; who, I apprehend, (if prejudice is laid aside) will coincide with my opinion. There are various other causes, by which a venereal virus may be generated; which will, however, appear gradually in the series of our examination. I shall therefore, now proceed to an inquiry into the nature of this subtile and pernicious poison. . . . [p.95]

---

SOURCE: N. D. Falck, MD, A Treatise on the Venereal Disease, Second Edition, London, 1774.

http://rictornorton.co.uk/eighteen/1774vd.htm

Přidat komentář

Autor:

Text:

Opište tento text:

Komentáře

«   1 ... 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20   »

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

• Krušnohorský kanibal Detlev Günzel je také homosexuál
• T. G. Masaryk o pederastii Oscara Wildea: Je to svinstvo a smrt
• Pederastie a homosexualita
• Proč Hitler zpřísnil tresty za homosexuální styk
• Další varování před zneužíváním dětí homosexuály z Gemini a CEDU
• My máme právo na homosexuální orgie, vy máte povinnost platit
• Homosexuální zneužívání chlapců v Německu
• Homosexuální zneužívání v americké armádě na vzestupu
• Homosexuální sérioví vrazi a příčiny homosexuality v knize Andreje Drbohlava
• Lidský T – lymfotropní virus HTLV u homosexuálů a transsexuálů
• Papilomaviry (HPV) u homosexuálů
• GEMINI - sdružení dětí, mládeže a dospělých popularizuje antickou pederastii?
• Karel Vašíček, homosexuální pedofil v kroužku radioamatérů
• Ester Janečková pokračuje v trestuhodné funerální show
• Čeští gayové - nový rekord v šíření HIV
• Gay-Palach, nebo dítě, jehož problémy nikdo „neřešil“?
• Homosexuální vrah Trynkiewicz - Satan z Piotrkowa
• Člověk v tísni – propaganda pod pláštíkem charity
• Dětské trauma souvisí s homosexualitou. No a co?
• Homosexuální struktury ve Vatikánu jsou bezpečnostní hrozbou.
• Židovský porno-mogul versus nejznámější ruský gay aktivista
• Gay metastázy v Ruské pravoslavné a Římskokatolické církvi
• Je Putin jedním z nás?
• Transgendeři - ještě promořenější než homosexuálové
• Zákon nabídky a poptávky a podíl gayů na zneužívání dětí
• Junák – svaz skautů a skautek vytváří podmínky pro zneužívání dětí homosexuály
• Herpes virus asociovaný s Kaposiho sarkomem u homosexuálů
• Globální šíření HIV homosexuály
• S Papežem proti homoherezi
• Syfilis – AIDS předantibiotické éry novověku
• Mýtus 4 %
• Léčba homosexuality související s kongenitální adrenální hyperplazií
• Láska, která si netroufá vyslovit své jméno (2.část)
• Zoo pro zoofily
• Srdce gayů by se měla pálit (někdy)
• Láska, která si netroufá vyslovit své jméno (1.část)
• Homosexuální prostituce dětí a dospívajících v Čechách
• Homosexuální nekrofilové se konečně dočkali!!!
• Homosexualita, bestialita a zoofilie v knize Hani Miletski
• Dětská homosexuální prostituce a homosexuální prostituce dospívajících

Hledat

Kontakt

post@homosexualita.eu

Kdo má poštovního klienta klikne na emailovou adresu výše. Jinak adresu zkopírujte a vložte do adresní řádky emailu.

Náhodný obrázek